Poezie

Oxymóron budoucnosti

Autor: GoBoo

Oxymorón budoucnosti

Čas letí jako vzduch, ani se neohřeje a už je pryč. Lidé se pořád za něčím hodí a najednou zjistí, že jsou tam, kde nikdy nechtěli být a ani neví, jak se tam dostali. Život je něco jako zima. Náš čas má podobu stromu zahalujícího se do sněhové peřiny. Ten sníh je na nás někdy tak těžký, že nám může zlomit naši větvičku, někdy nás i vyvrátit z naší domoviny. Den za dnem na nás padají další a další vločky a my nikdy nevíme, která z nich bude ta poslední. Kdykoli se procházíme lesem, můžeme se rozhlédnout a zjistíme, že je tam tolik různých stromů, jako je lidí. Velcí, malí, bohatí, chudí, krásní na pohled či dobře stavění. S člověkem je to obdobné. Každý z nás je jiný, ale něco máme všichni přece jen společné. A tím je naše zemina, náš domov. Ať je každý z nás jinačí, všichni jsme nakonec stejní. Rozdílnost každého z nás vytváří stejnorodost všech lidí. Sníh se tváří také jako jedna velká tíha na stromě, ale když se člověk podívá blíže, vidí, že jsou to jen malé, maličké vločky. Člověk má pořád nějaké problémy, které se nakonec můžou nakupit a vločky strom zlomí. Ne každý stromek je však stejně silný. To, co je pro jednoho neskutečně těžké, je pro druhého každodenní náplň života. Proto si myslím, že by na sebe měli být lidé hodní a začít se více starat a zajímat se o stromky kolem sebe, o své okolí. Nakonec totiž všichni padneme k zemi, ať už silou sněhu nebo větru. Všichni se nakonec sejdeme tam někde nahoře. Do té doby však záleží na každém stromečku, jak se svým sněhem naloží. Věřím, že vřelejší osoba dokáže rozpustit více sněhu a dokázat více, než si sám stromeček o sobě myslí. Může přijít obleva a všechny stromky budou vyhřáté sluncem a bez sněhu. V takové době se však objeví vítr, hromy nebo blesky, které stromky budou ohrožovat zase jinak. Stejně je tomu i u lidí. Všechny nás potká nějaká starost a životní nouze. Jen mi však musíme shodit náš sníh a začít vyhlížet Slunce.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

GoBoo

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
idea ideu navzájem ničí - ty znělé potichu jsou tišší – tišší - už jenom hluší je v...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
Muzika mě nakopává. Není to kickboxer, ale silná káva. Dražší než polovička drahá, p...
Žít na zemi   Tak neplač, dívko po nocích Tak neplač do peřin Já vnutím ti svůj jemný sm...
Chtít od života víc a od sebe chtít více, Ty víš co chci Ti říct, dýcháš skrz mé plíce. M...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
Polámané stonky květin, Ohořelá svíčka na oltáři, K cíli zbývá jen pár setin, Hlav...
Neměl jsem na vybranou A proto vstoupil jsem do džungle Kam slunce nesvítí Kam teplo se vstoupit s...
Jsme snílci, kteří věří snům, jenž odráží se v zrcadle. Tápeme slepí na bradle… Uv...
Vzdal-li ses - všech peněz a vzlétáš přesto nad oblaky - Budiž omámen   Vzdal...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
Když tě hlava z lidí bolí, když tě někdo z rodné vsi pomluví, je tu les. Pomáhá odvanout ...
Zpověď Proč neutíkám, když trpím? Proč nevzlykám, když tě mučím? Jsem ztracená duše na hra...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kdo z nás dvou?   Když nepůjdeš ty, tak půjdu já když nenabiješ ty, tak nabiju já když...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
Chtít od života víc a od sebe chtít více, Ty víš co chci Ti říct, dýcháš skrz mé plíce. M...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
Víš, kde nachází se láska? Tam, kde oheň v krbu praská. Tam, kde není žádný troud, kde sr...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
Ztrácení Umírání Bolest Strach Slzy padající Do klávesnice Rozmazaná písmena V sešitu ...
Báseň   Co je báseň? Fouknutí do pampelišky. Padáčky odnáší vítr jako slova, ...
Všechno je omrzlý Zima, která pálí na prstech Ale v noci když jsem četl, padaly z nebe dokonal...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
Žít na zemi   Tak neplač, dívko po nocích Tak neplač do peřin Já vnutím ti svůj jemný sm...
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký  vzdálený  součást zemské masy &nbs...
0