Od mládí jsem vnímal ženy
Jako krásné bohyně
Měl jsem pro ně roztoužený
Obdiv který nehyne
Byly pro mě nedostupné
Měly božské ladění
Neměl jsem čím platit vstupné
Na jeviště svádění
Měl jsem brzy poznat jejich
Nezájem a bezcitnost
Hloupých snílků ve šlépějích
Sklízet tvrdou nevlídnost
Chtěl jsem vyjít z toho kruhu
Slzavého údolí
Najít v sobě spásnou vzpruhu
Nebýt pláčem odulý
Chtěl jsem všechny neúspěchy
Jednou provždy překonat
Nebýt už dál bez útěchy
Vše si v hlavě přerovnat
Chtěl jsem jednou přijít k ženě
Soužení a trýzní prost
A načmárat oblaženě
Čáru za svou minulost
To se ovšem neudálo
Zůstalo jen u snění
Mým pocitům cejch to dalo
Celkového zhnusení
Cejch zásadní neschopnosti
Ze které má každý smích
Nedostatku nehodnosti
Vlastních potřeb nemístných
Zpočátku jsem cítil lítost
Potupu a také zlost
Pak pronikla moji bytost
Jenom tupá lhostejnost
Zprvu chtěla studem zmírat
Moje duše uvadlá
Později však ve mně čirá
Rezignace převládla
Patnáct let jsem marně zkoušel
Získat svůdců umění
Nevidět už v ženském rouše
Ono smyslů mámení
Úspěch měl jsem minimální
Což mě vedlo k závěru
Že to nemá smysl valný
Trvat na tom záměru
Je však možné vlastní prohru
Rozumově zavrhnout?
Anebo s ní při všem moudru
Bez vítězství nelze hnout?
Hlasité předčítání