Tatínku můj milý vzpomínám na tebe
A občas se v noci o tobě mi zdává
Pokaždé mi z toho na duši zazebe
Že tě navždy spolkla smrti propast tmavá
Už je tomu dlouho co jsi pryč odešel
Do krajů z nichž nelze nikdy se už vrátit
Proč tvůj čas tak rychle na zemi vypršel
Tím se asi nemá cenu příliš trápit
Má volání k tobě jsou navždy bez ozvěn
Vzpomínku tvou vzdušnou nelze zpátky vtělit
Od tvé smrti už se událo tolik změn
Tobě z nich však nelze ani jednu sdělit
Měl bych k tobě tolik rozličných dotazů
Chtěl bych s tebou mluvit o tolika věcech
Moudrosti tvé chtěl bych užít jak obvazu
Na bolesti o nichž nemluví se lehce
Chtěl bych s tebou probrat své boly niterní
Neboť ty jsi také některé z nich prožil
Vždyť jsme přece byli přátelé důvěrní
Jimž do vínku stejný obsah život vložil
Vskutku jsme si byli velice podobní
Sdíleli jsme stejné potřeby i přání
A dokonce stejné problémy osobní
Rušily nám v mládí naše klidné spaní
Za života tvého hodně jsme mluvili
O problémech mých a o tom jak je řešit
Ty problémy ale spíš než by ubyly
Plnily můj celý deníkový sešit
Témata dvě hlavní měli jsme k hovoru
To že jsem se tolik od ostatních lišil
A na cestě k ženám že měl jsem závoru
Že mi těžký postih u žen osud přišil
Bohužel mi ale všechny ty debaty
V řešení mých strastí nepomohly příliš
Dál pod vrstvou smutku zůstal jsem zavátý
Dál mělo mé štěstí nalomený pilíř
Nebyla to ale tvá chyba tatínku
Byla to spíš chyba nezralosti mojí
Rozhodně bych nechtěl černit tvou vzpomínku
A otvírat ránu jež se těžko hojí
Tehdy jsem byl ještě v rozpuku mladosti
A nebyl jsem schopen přijmout tvoje rady
Byl jsem skolen tíhou své vlastní malosti
Nebyl jsem s to ještě překonat své vady
Také tu však byla tvá nemoc letitá
Přes kterou se přenést nebylo moc snadné
Situace byla kvůli ní spletitá
A výměny naše občas trochu chladné
Tím spíš že jsi o ní neměl moc vědomí
Neviděl jsi jaký měla dopad silný
Z toho jak jsi scházel bylo dost bědno mi
Ještě víc však z toho že jsi nebyl sdílný
Odmítal jsi o tom tématu hovořit
Nestrpěl jsi na něj jakýkoli náznak
To tabu se nijak nedalo probořit
Tvá reakce byla vždycky velmi rázná
Proto mezi námi nevládla upřímnost
Proto spolu mluvit nebylo moc lehké
Proto snad tvým radám chyběla účinnost
Proto naše vztahy byly možná křehké
Bylo pro mě těžké vidět tvou osobnost
Odmyslit si od ní tvé nemoci nános
Pochopit tvých cenných návrhů příhodnost
Objevit v tvé řeči pochopení snadnost
Také se mi těžce dařilo přenésti
Přes některé naše významnější hádky
Ty střepy se snadno nedaly zamésti
Ta zlá slova snadno nešlo vzíti zpátky
Proto všechno asi bylo dost složité
Pochopit už tehdy tvoje moudré rady
Proto všechno měl jsem myšlenky rozbitě
Proto všechno měl jsem zažít četné pády
To vlastně až nyní cítím se připraven
Promluvit si s tebou jako rovný s rovným
To až nyní jsem snad životem vybaven
K tomu s tebou mluvit způsobem víc plodným
Proto bych tak přál si abys tu ještě byl
Abys mohl své mi zkušenosti předat
Bylo by to krásné kdybych se na pár chvil
Mohl s tebou ještě naposledy shledat
Ty jsi býval mistrem psychických rozborů
Znal jsi všechny taje mezilidských vztahů
Druzí se tě ptali na zdroj svých rozporů
A ty jsi jim dobře poradit měl snahu
Také jsi byl mistrem v umění svádění
Milenek jsi celkem měl určitě na sto
Nic nemohlo tvému uniknout řádění
Kterému ses s vervou oddával tak často
Já jsem však nic z toho po tobě nezdědil
V těch oblastech jsem byl vždycky trochu mimo
Jakkoli moc jsem se na úspěch soustředil
Většinou jsem u žen sklízel prohru přímou
Nezvládl jsem jaksi jít ve tvých šlépějích
Nezvládl jsem tvému přiblížit se vzoru
Uvědomil jsem si že nikam nespějí
Moje snahy najít zdroj ženského vzdoru
Byť jsem od tvé smrti přece jen pokročil
Nedošel jsem nikdy tak daleko jak ty
Jakkoli jsem svoji zkušenost zúročil
Zlý vítr mi u žen vždycky srážel plachty
Byť jsme spolu byli natolik spřízněni
Neměli jsme stejné utrpení zdroje
Nebyli jsme stejným zármutkem ztřísněni
Nevedli jsme stejné existenční boje
Ve výsledku jsi mi nemohl pomoci
S problémy jež sám jsi uměl řešit dobře
Nebylo to však jen vinou tvé nemoci
Ani toho že bys neradil mi moudře
Bylo to tím hlavně že jsem byl nezralý
Že můj přísný přístup podobal se mříži
Že mé vize tenkrát v úvahu nebraly
Že by bylo vhodné nároky své snížit
To až nyní byl bych schopen ti rozumět
Až nyní bych mohl z tvých rad něco těžit
Tvůj život však musel předčasně potemnět
Být proniknut chladem který nelze přežít
Tatínku můj milý scházíš mi velice
Vzpomínat se snažím na tebe den každý
Jsou to dlouhé roky a dlouhé měsíce
Co jsi nás tu nechal opuštěné navždy
Vzpomínám jen v dobrém na tebe tatínku
A žal nad tvou ztrátou se mnou přitom hýbá
Pokud tvoje rady neměly účinku
Nebyla to v žádném případě tvá chyba
Zkušenost se zřejmě předává nelehce
A některé věci je třeba si zažít
Byť je člověk vděčný svým bližním za lekce
Nemohou ho vždycky před zklamáním strážit
Hlasité předčítání