Svět je téměř v agonii
Už je zcela vyčerpán
A lidi co na něm žijí
Útočí dál ze všech stran
Dál ho k smrti vysilují
Nedají mu oddychu
Co si k němu dovolují
Nebudí moc potěchu
Svět už klečí na kolenou
Prosí lidi o milost
Aby svoji rozezlenou
Umírnili zběsilost
Lidi ale neslyší ho
Nebo slyšet nechtějí
Dál jen více pustoší ho
Výjimky se moc nedějí
Marné jsou ty světa prosby
Marné jeho úpění
Lidi mají ony hrozby
Ignorovat umění
Nechtějí moc zabývat se
Tím jak svět už zničili
Za zkázou dál chtějí hnát se
Jíž si v modlu vztyčili
Nevadí jim přitom příliš
Že to zničí také je
Že už se jím hroutí pilíř
Na přežití naděje
Nevadí jim že jsou sami
Strůjci svého neštěstí
Že jen skrz své sebeklamy
Dostali se na scestí
Přitom by to bylo snadné
Událostí změnit běh
Chování své změnit vadné
Splasknout svojí pýchy měch
Přitom by šlo celkem snadno
Nejhoršímu vyhnout se
Do propasti dřív než spadnout
Ještě za kraj chytnout se
Daly by se najít lehce
Nápady jak z toho ven
Z omylů svých vzít se lekce
Zastavit tu povodeň
Dalo by se trochu zmoudřet
Záchranný plán stanovit
Nenechat svět žárem shořet
Příměří s ním obnovit
Lidi ale vůbec nejsou
V této fázi reflexe
Vysoko svou hrdost nesou
Výtky snáší nelehce
Že je něco v nepořádku
Vlastně ani netuší
Dělat dál ze světa skládku
Neví že se nesluší
Jejich problém největší je
Že nic vědět nechtějí
Jejich omyl nejtěžší je
Že se strachem nechvějí
Jejich problém je že žádný
Problém vlastně nevidí
Proto žádný důvod pádný
U nich ohlas nesklidí
Připustit si nedovedou
Že tu něco nehraje
Že vést život který vedou
Svět dál těžko nechá je
Dojít vlastně nedovedou
K žádné větší úvaze
Proto mají šanci bledou
Být jednou víc v obraze
Nejsou schopni svoji dráhu
Zjevně nikam vychýlit
Snížit svoji těžkou váhu
Na svět ani na chvíli
Nejsou schopni představit si
Změnu svého chování
Jsou však dobře schopni skrýt si
Hrůzy svého konání
Takový je tedy lidský
Temný kámen úrazu
Jejich postoj apatický
Vede je blíž ke srázu
Svět je téměř v agonii
Všechno spěje ke zmaru
A lidé si stále žijí
V bezstarostném rozmaru