Poezie

Šlépěje času

Ledové šlépěje
Autor: Motýlek
Toto dílo je (23/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Šlépěje času

 

Šlépěje času

odtávají pamětí generací.

Krví zaplacené

slzami získané zkušenosti

zapadají prachem zapomnění.

 

Staré a přežité

myšlenky stávají se

nepohodlnými

vládci a novátoři,

je nahrazují a mění.

 

Zaručeně správné

v rámci pokroku

moderní a úžasné

umělé a sterilní

nahradí nepotřebné .

 

Odtrhli jsme se od přírody

pasovali na vládce tvorstva

ničíme, drancujeme, trávíme

jen dočasu, nevíme jak dlouho

potrvá než ZEMĚ řekne NE!

 

 

 

 

V Litomyšli dne 14. února 2021

Text i foto Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 22         Část 24 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  cestování – to je zlo! žere to jen prachy. a co z toho vylezlo? – hrůzy. děsy. strachy!...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
Někdy připadá mi jako by se snažila jen Gréta. Dobře… a pár školáků, přitom trpí celá p...
Platim něco přes, drobný si nech Vynech mě, zpravidla se vrací ve třech pivech Vratná záloha za b...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
You are never going anywhere Karen. Klepá se na konci zesláble, kdeže skončila ta hlava bože váha ...
a už zase jsem prázdnej papír - plnej skvrn asi byl jsem delší dobu na slunci - nebo na drogách ...
Terezín Trpělivě trpím a čekám, že se vrátíš. Trpělivě trpím a propadám panice. Nikdy n...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
příval horečky v mozku tiká budík, s trhavinou ... Rauš posedlosti v očích zračí se nejz...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, necho...
Obklopenej v kleci třemi zdmi a jednou mříží, nemůžeš utéct pryč, můžeš jen dovnitř. ...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
Platim něco přes, drobný si nech Vynech mě, zpravidla se vrací ve třech pivech Vratná záloha za b...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
Vyprahlost lidí, vyprahlost lesů, lidi chlastaj dál, zodpovědnost za sucho nesú. Všichni jsme...
Po vyprahlé poušti na cestu ses dala jen mrtvé sem pouští Kde ty ses tu vzala? Chtěla jsi plout sta...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
byla to jen chvíle veledílo okamžiku jako když reflektor poprvé osvětlí scénu scénu, kter...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...
0