Poezie

Šlépěje času

Ledové šlépěje
Autor: Motýlek
Toto dílo je (23/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Šlépěje času

 

Šlépěje času

odtávají pamětí generací.

Krví zaplacené

slzami získané zkušenosti

zapadají prachem zapomnění.

 

Staré a přežité

myšlenky stávají se

nepohodlnými

vládci a novátoři,

je nahrazují a mění.

 

Zaručeně správné

v rámci pokroku

moderní a úžasné

umělé a sterilní

nahradí nepotřebné .

 

Odtrhli jsme se od přírody

pasovali na vládce tvorstva

ničíme, drancujeme, trávíme

jen dočasu, nevíme jak dlouho

potrvá než ZEMĚ řekne NE!

 

 

 

 

V Litomyšli dne 14. února 2021

Text i foto Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 22         Část 24 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Hostina pro vrány, lišky a vlky Pro všechny po mase prahnoucí krky Houpou se, visí si, do země civ...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
Sny jsou našim peklem, neuhasitelnou touhou po něčem velkém, avšak jen málo komu povede se, ...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
Zpověď Proč neutíkám, když trpím? Proč nevzlykám, když tě mučím? Jsem ztracená duše na hra...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
Stará dáma Stará dáma, rozhledna na Děčínském Sněžníku shlíží z úctyhodné výšky st...
stříbrný svit půlnočního úplňku měsíce lesku pod mraky deště razí si cestu sk...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
lidi jsou chodící reklama - kupec co sebe sám prodává. co prodal vše – tělo i duši - k...
  „SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!“ – čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky – „SLE...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

blbý že nestojím za žádným hnutím – sedím a čumím a nevstát se nutím – ideje mění...
malebná kavárna uprostřed vídně. sedím v ní. popíjím. tvářím se vlídně. – nade mnou oč...
uprostřed vln betonu - který musí opravit - a skučením severního větru - co opírá se mi...
Postrádáme soudnost, nalézáme vlastní zhroucení v naplnění a naplnění ve zhroucení Jsme ztr...
budu pryč v sobotu. možná i v neděli - že se už nevrátím jste dobře věděli - a přece ne...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
Připadá mi jako by inteligence dostala baseballovou pálkou na sestřelení stroje reagovat válkou?...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
byla to jen chvíle veledílo okamžiku jako když reflektor poprvé osvětlí scénu scénu, kter...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
hynku! viléme!! jarmilo!!! co nás to všechny zabilo? – láska či nenávist? chlad nebo vášeň? ...
Říkala si mi, že nenávidíš kus, svého prokletého života. Říkala si mi, že mě a temnotu ne...
spěchám rychle zvenčí domů vytáhnout věci z pračky ven než zmokvají a zasmrádnou.   s...
0