Poezie

Takové divné rozpoložení

Nejasné obrysy v námraze
Autor: Motýlek
Toto dílo je (20/26) součást sbírky: 
Ledokrásy
  

Takové divné rozpoložení

 

Nemám v tom jasno

jako za mlhou

něco se rýsuje

něco se jeví

divno a mdlo

tamtamy bijí,

občas se zableskne

náznaky naděje

sobecky žijí.

Bude či nebude

svět normální

těžko – snad

doufám – věřím

o to teď kráčí

nechce se žít

v zavřeném sekáči.

Rouhám se snad 

všechno mě vytáčí

nevím si rady

vždyť mám štěstí –

jsem ještě tady.

 

V Litomyšli dne 10. února 2021   Irena Švecová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 19         Část 21 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

příval horečky v mozku tiká budík, s trhavinou ... Rauš posedlosti v očích zračí se nejz...
A bylo šero... A všude kolem podzim a listí, a listí a šero. Co stvořil podzim v prostoru, to pro...
Čas šípků a jeřabin   Čas šípků a jeřabin, čas souzení a vin čas mlh a barevného l...
Sněží   Skoro o nic neběží tak to mám ráda vločka se za vločkou na zem tiše skládá. J...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
Slova někdy nestačí napříč celou pavlačí To, co srdce ukrývá patrné hned nebývá
V nejisté době přimknu se k tobě... Na drakobijce budeš si hrát, každá dravá hlava zažij...
Oxymorón budoucnosti Čas letí jako vzduch, ani se neohřeje a už je pryč. Lidé se pořád za něč...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
Vnímáš           to ticho? Sluce          se kloní            ...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Chtěla bych uletět zavřenou mříží. Létat jak vločka sněhu, být krásná a něžná a jen b...
Sedím a koukám z okna, čtu mezi řádky, a kolem mě svět utíká, jak kolotoč na pouti, všec...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...
Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, necho...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Země ze mě   jen se tak trochu povrtat prokypřit pod povrchem i hlouběji důkladně pozobracet ...
Stěny kolem nás jsou jako z papíru alespoň mám pořád na co psát čmárám -...
Ostrovy Nevím, zda mám talent a je mi to celkem jedno. Jako člověku, který si rád píská ...
Zachumlám se do červánků, budu jedním z nich. Vrabci, kosi, pěnkavice zpívat budou ve větvích...
U asfaltové stezky vyrostl podběl osamocen Nevypadal vůbec bezbranně Svou sílu dával na odiv plný...
Pouliční lampy v řadě chtějí všechno kolem znát. Poctivě tu svítí na zem, tomu, kdo se nech...
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký  vzdálený  součást zemské masy &nbs...
Ke hvězdami poseté pustině noci, ve které vyjí osaměle zářící kojoti tesknou melodií výkři...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Tak drž to nebe můj anděli abys unesl všechno co na Tebe nakládám.   Silná ramena pe...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Obloha jasná, prý svítá už asi. Jen tak si sedím a čechrám si vlasy.   Životem znaven...
Pliveš oheň, chceš-li tak se hádej Šleháš plameny, si představ jak příjemně pálej Z kamaráda...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
0