Kdybych dnes být mohl ženou
Vše by bylo jednodušší
Neměl bych tak obtíženou
Těžkým smutkem svoji duši
Netrpěl bych tolik v lásce
Neměl ony těžké spleeny
Nechodil bych pořád v masce
Neměl výraz obětiny
Nemusel bych ucházet se
Urputně o ženskou přízeň
Nepoznal bych úděl světce
Celibátu těžkou trýzeň
Nemusel bych tolik sténat
Nad svou vlastní odlišností
Nebyl bych vzat do zlých tenat
Nezájmu a lhostejnosti
Nemusel bych tolik hloubat
Nad tím proč jsem vlastně jiný
Nemusel by do mě dloubat
Onen věčný pocit viny
Nemusel bych tolik pátrat
Proč se cítím méněcenně
Nemusel bych vlastní chátrat
Nicotností dnes a denně
Nemusel bych tolik zkoumat
Proč mě druzí odmítají
Nemusel by se mnou cloumat
Hněv že mě tak odbývají
Nemusel bych tolik bádat
Proč mi příliš lehce není
Nemusel bych věčně strádat
V neprodyšném osamění
Nemusel bych věčně toužit
Po věcech jež nesplní se
Nemusel bych se tak soužit
Bolestí jež nezklidní se
Je však možné že se mýlím
Že jde jenom o iluzi
Že svou šanci neposílím
Dojít tudy ke konkluzi
Je možné že ženy mohou
Mít problémy zcela stejné
Že není jen mužskou vlohou
Mít pocity beznadějné
Je možné že moje bědy
Na pohlaví nezávisí
A že jiná zla a jedy
Leží v jejich zákulisí
Je možné že v ženském těle
Necítil bych se moc lépe
A že byl bych zavřen v cele
Stejné trýzně dlouholeté
Je možné že ten můj problém
Nebyl nijak zákonitý
Že nebylo velkým moudrem
Být s ním tolik dobře sžitý
Je možné že vznikl pouze
Vlivem jistých okolností
Přesto se zdá že z té nouze
Už mě nikdo nevyprostí
U žen mám ten stejný dojem
Že už s tím víc dělat nelze
Že přes všechny marné boje
Narážím na stejné meze
Že mi prostě u žen schází
Pár základních pochopení
Pročež vždycky do nesnází
Zapadám z nichž únik není
Že nevím co na ně platí
A nevím jak s nimi jednat
Že mi každý pokus zhatí
Moje ženství znalost bědná
Že není v mých silách chápat
Že jsem ženám rovnocenný
Že jak si být nemám nápad
Vědom svojí vlastní ceny
Že nemohu přestat cítit
U žen svoji nepatřičnost
Že si nejsem schopen vštípit
Možnost u nich najít vstřícnost
Že nechápu proč jen ženy
Musí hrát svou nedostupnost
Proč i když jsou roztouženy
Musí k mužům jevit zpupnost
Že ta zvláštní nesrovnalost
Ve svádění klíčová je
Že kdo nemá její znalost
Ten si v lásce nezahraje
Že většina pokusů mých
Skončí ještě dřív než začnou
Že můj rozlet vždycky ztlumí
Ženský odstup mírou značnou
Že se nejsem schopen učit
Z toho co se dříve stalo
Že nemohu nikdy určit
Zda naléhám moc či málo
Že dál nevím proč mě ženy
Přehlíží či odbývají
Proč jsou mnou tak zaraženy
Nebo se mi vyhýbají
Že mě každá sexuální
Příležitost z dálky míjí
Že musím své genitální
Pnutí řešit onanií
Že dál příliš soustředím se
Na rozbor svých vlastních rysů
Že snad nikdy nedozvím se
Proč jsem pořád mimo mísu
To jsou ony zátarasy
Které věčně blokují mě
Nepodaří se mi asi
Odhodit už jejich břímě
Jsem pořád v tom stejném bodě
Který mi jít dále brání
U žen jsem vždy v nevýhodě
Před níž mě nic neuchrání
Selhává můj pokus každý
Kvůli chybám toho druhu
Už zůstanu asi navždy
Uzavřen v tom bludném kruhu
Hlasité předčítání