Poezie

Vítr

Autor: Motýlek
Toto dílo je (10/42) součást sbírky: 
Ostrovy
  

Vítr je nezbeda

hravý a laškovný

skáče a dovádí

odmávne vzpomínku

nadzvedne sukýnku

překvapené Merylin.

 

Za sebou nechává

hluk rušné ulice

troubení  taxíků

obrázky na triku

vůni parfémů

stigmata vin.

 

V mžiku se přemístí

ve vírech unáší

prach, písek, semena,

mýdlové bubliny

pírka i písně

s motýlí lehkostí

zbavuje tísně.

 

 

Ode rtů odtrhá

i slova mumlavá

pána co tváří se přísně.

Kdysi mu ukradl

nafukovací  balónek

a taky draka.

Pán je dnes zlomený

vyhasle sleduje

kroužení dravého ptáka.

 

Bez křídel mávnutí

chtěl by také

využít stoupavý proud

klouzavým letem po nebi plout

plamenem hořáku

vhánět do balónu plyn

je mu osmdesátpět

a v nebi sladká Merylin.

 

Ach větře,  poutníku,

přenes mě přes hory, pahorky

roztanči modlitební praporky

mantry, afirmace,

za zvuku překrásných tónů

houpej mne na srdcích zvonů,

roztoč i větrné mlýny

rozvesel  pouliční malíře, mimy.

 

Odnes mě na nitkách

babího léta pavučin

dopřej mi vůni těžkých doutníků

i lahodných vín

s vánkem laskavým

co chladí rozpálená bříška dívek na pláži

i touhy chlapců když se odváží.

 

Se slanou vůní moře

napínej plachty

odplavuj hoře

máš nejblíž k andělům

čechráš jim unavená křídla

vůní květů lačných kolibříků

vzdávám Ti za to slova díků.

 

Na kolotoči světa je tolik krás

a já chci zas a zas

na křídlech pegasů

odnášet ode Zdi nářků slova vět

se srdcem Ikara

moudrostí života semeny dobra

s lehkostí vážek

osévat  svět.

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 9         Část 11 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kdo mi co dluží a kdo nedluží? Hoří západ v kaluži vztahů. Hasíme malé velké požár...
Sluneční hodiny v nebi se vlečou. Jak vrabec v hrsti ti mimoděk uletěl. Neptej se kam, vždyť n...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
Kosí trylkování za oknem připomnělo   Včera jsi vdechla jaro   Obnažené k...
bodavý svit zlatého slunce na širém obzoru pluje napříč blankytně modrou hladinou a odr...
animální přitažlivost jsoucen – moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen – žádná ta ani...
Vnímáš           to ticho? Sluce          se kloní            ...
Spoutaná se zemí vědomá si svého bytí, spojení s matkou svou stále cítí a vnímá každé jej...
Když tě hlava z lidí bolí, když tě někdo z rodné vsi pomluví, je tu les. Pomáhá odvanout ...
idea ideu navzájem ničí - ty znělé potichu jsou tišší – tišší - už jenom hluší je v...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
Kdeže ty loňský sněhy jsou vzal je ďas a my zpiti pod obraz kráčíme noční krajinou   ...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
býváme debilní hovada… - dáváme jen co kdo dostává. a člověk člověku za zády směje s...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
Den se dostal ke konci, měsíc svítí do noci. Na nebesa hledím, moře hvězd vidím. &nbs...
chybí mi chůze tvá a tvoje tělo - ty jeho nohy a stydká pokožka. chybí mi pohyby s nimiž od...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
spěchám rychle zvenčí domů vytáhnout věci z pračky ven než zmokvají a zasmrádnou.   s...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Co je štěstí? Kolik je na světě lidí a každý je spatřuje v něčem jiném,  v každé et...
Vzpomínám, byl jsem už dávno označen. Značka, co táhne se za mnou jak Jackie Chan. Občas m...
hynku! viléme!! jarmilo!!! co nás to všechny zabilo? – láska či nenávist? chlad nebo vášeň? ...
v práci jsem dneska byl do jedný do rána - není to zrovna moc dojemná otrava. a v době posled...
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký  vzdálený  součást zemské masy &nbs...
Muzika mě nakopává. Není to kickboxer, ale silná káva. Dražší než polovička drahá, p...
Strach nad městem . V myslích to je co sídlí nad městem krajem, státem, světem. Sk...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
0