Já necítím teď žádnou vinu,
když pěju ódu na kopretinu.
Prostě a mile louky zdobí
děvčatům nápovědu dává
když drží proti nebi stonek,
plátek za plátkem odpadává,
rty sladce šeptají:
„Má – nemá – MÁ mĚ RÁD!“.
Hned zasmějí se, vyskočí
do rybníka se běží vykoupat.
Ach léto – prázdniny –
a louky plné kopretin
v mém mládí plné bývaly.
Ty pestré louky v letním vánku
vlnily se, voněly medem,
motýlů hejna lákaly.
Sluníčko hřálo, den se smál
a ptáci krásně zpívali.
Kde jsou ti ptáci – odletěli
a s nimi pestří motýli
občas jim ve vzpomínkách dovolím
aby se zase vrátili.
Hlasité předčítání
