Ráno se opírá o okenní rámy
Se silou hrotu oštěpu
A elegancí dámy
Jeho světlo se láme ve skle
S veselou energií
Nahmatává mé tělo skleslé
Ať sebevlezlejší je ta jasná zář
Pokaždé odvracím před ní tvář
Aby nebyly vidět jizvy
Které vyryla do ní noc
Aby na rtech nezaleskly se odlesky slov
Co do tmy volaly o pomoc
Mé tělo
Z trajektorií života
Na smrt odsouzený zběh
Falešné ideje měsíčního svitu
A příliš opravdová ranní moc
Zatažené záclony snad
Zakryjí nekonečný koloběh
Hlasité předčítání