Eiger to je velká hora
Jež každého láká tvora
Zdolat ten vrch švýcarský
Je však výkon husarský
Je z těch vrchů nevraživých
Jež pohřbily mnoho živých
Jeho výstup magický
Často končí tragicky
Příteli můj tebe taky
Mezi sebe vzaly mraky
Stal ses pouhým odleskem
V onom světě nebeském
Osm let už tomu bude
Co tě potkal smutný úděl
Co tě z cesty života
Smetla věčná prázdnota
Příteli můj kam ses ztratil?
Proč tvé plány osud zhatil?
Proč jsi musel přejít práh
Který končí v temnotách?
Proč jsi v oné chvíli zrádné
Do náruče padl chladné
Proč jen stal ses obětí
Ledového objetí?
Proč si vzala do své vlády
Bídná smrt tvůj život mladý
Proč jen její kosy hrot
Otevřít ti musel hrob?
Proč musel tvůj odchod náhlý
Přivodit nám smutek táhlý
Proč nás musel ochromit
Žal jejž nelze prolomit?
Navěky nás bude trápit
Že tvůj život nelze vrátit
Že se nikdy vrátit zpět
Nemůžeš na tento svět
Že z člověka jakým byl jsi
Zbyly nám jen matné rysy
Jen vzpomínky blednoucí
Všech minulých emocí
Pomyšlení je to děsné
Že tě vidět lze jen ve snech
Že tvůj obraz fyzický
Už nám zmizel navždycky
Že jen v mysli pozůstalých
Ve vzpomínkách žiješ starých
Že jen ty sny živoucí
Nechal nám čas plynoucí
Musíme se proto snažit
Památku tvou dobře strážit
Musíme jen na to dbát
Co nejvíc ji uchovat
Vzpomínejme tedy rádi
Na společné naše mládí
Na společnou minulost
K níž paměti vede most:
Vzpomínám si jak jsi přímě
Promluvil hned se mnou v primě
Jak hned v první školní den
Byl jsi u mě oblíben
Vzpomínám si jak jsme nesli
V sobě stejnou touhu kreslit
Byl to náš sport jakýsi
Dělat zdobné nadpisy
Vzpomínám si jak jsme v šatně
Vystrašili druhé zdatně
Když do skříněk na toulky
Pustili jsme pavouky
Vzpomínám jak na hlouposti
Nadaní jsme byli dosti
Jak jsem jednou koše půl
Hodem boty promáčknul
Vzpomínám jak jindy zase
Zlákal jsem tě k noční trase
Vedoucí na Kokotín
Kde však vidět byl jen stín
Vzpomínám jak na Silvestra
Byla naše náplň pestrá
Když jsme šli ven s výhledem
Na koupání pod ledem
Vzpomínám si jak jsme v lese
Projížděli na kole se
Kde jsi v točce ve srázu
Přicházel vždy k úrazu
Vzpomínám si jako dneska
Jak nás táhla alpská stezka
Jaká touha byla v nás
Přejít onen horský pás
Vzpomínám též jak jsme činně
Plánovali výlet v Číně
Nakonec však onen sen
Nebyl nikdy naplněn
Vzpomínám si jak se dámy
Nechtěly moc družit s námi
Jak jsme chtěli rozvíjet
Snahy poznat jejich svět
Vzpomínám si jak jsme jedné
Spolužačce velmi vzhledné
Chtěli radost udělat
Portrétem jí počest vzdát
Vzpomínám jak od té krásky
Nedostalo se nám lásky
Naše touhy noblesní
Přišly jí spíš groteskní
Vzpomínám si jak jsme hodně
Debat spolu vedli plodně
Jak jsme chtěli každý kout
Lidské duše proniknout
Vzpomínám si jak jsme měli
K mnohým věcem přístup smělý
Jak nám v mládí elánu
Celý svět šel pod ránu
Vzpomínám si jak jsme také
Měli strachy všelijaké
Mezi nimiž především
Dva nám vládly žezlem svým
Vzpomínám si jak jsem bál se
Před dívkami že bych vzdal se
Ty ses zase hrozně bál
Že bys v žití neobstál
Vzpomínám si jak jsme boje
Museli vést každý svoje
Jak jsme cesty v bodláčí
Měli každý jinačí
Vzpomínám jak v tobě byla
Vždycky velká hnací síla
Jak v zápalu úžasném
Kráčel jsi vždy za svým snem
Vzpomínám jak vzletný byl jsi
Když Asii objevil jsi
Jak v tvých očích zaplála
Té kultury záplava
Vzpomínám si jak ses vyjet
Rozhodl na čínský výlet
Kde jsi nadšen velice
Strávil dlouhé měsíce
Vzpomínám si jak jsi záhy
Potvrdil směr oné dráhy
Na Japonsko když jsi pak
Zaměřil svůj vnitřní zrak
Vzpomínám jak jsi v té nové
Zemi zažil chvíle snové
Osobní i pracovní
Sny tam byly na rovni
Vzpomínám však hlavně jak jsi
V alpinismu měl tam praxi
Jak jsi byl přes sníh i mráz
Věčným strážcem horských krás
Vzpomínám si jak tě zvaly
K výstupu vždy větší skály
Jak jsi v sobě touhu nes
Šplhat po nich do nebes
To jsou tedy ony chvíle
Jež dál vnímám v plné síle
Díky nimž dál mohu tě
Vyvolávat pohnutě
Doufejme že tedy budou
Ty vzpomínky živnou půdou
Kde se navždy udrží
Světlo před tmy průtrží
Doufejme že tady navždy
Zůstane ten moment každý
Že nám věčná přítomnost
Uchová tvou osobnost!
Hlasité předčítání