Nad vodou se sklání rybíz
Barva slunce splývá s mořem
V červáncích je cítit bouře
Ve vlnách si hraje ibis
„Rybíz tady u moře
Půvabu se dávno zřekl“
Děl ibis když náhle střetl
Rybí stádium oře
„Fuj to jste mě vyděsil!“
Vykřikl hned nehorázně
Bez citu a sebekázně
Na zdvořilost neměl sil
„Co jste to za stvoření
Spojující nezákonně
Napůl ryby napůl koně
Prolínavé vzezření?“
„Mořský koník jméno mé“
Představil se koník tiše
„Chápu že do Vaší výše
Nesahá mé renomé
Vy jste ptákem posvátným
Už od starých Egypťanů
Byl jste klíčem pozemšťanů
K vědomostem úchvatným
Dovolte mi tedy prosím
Abych to měl za zásluhu
Objasnit Vám o svém druhu
Taje které v sobě nosím
Podoba má nezvyklá
Přinesla mi marnou slávu
Fáma že mám koňskou hlavu
Pořád ještě neztichla
Báje se mnou spojené
Vždy mě dělí do dvou půlí
Řekové už měli vůli
Dát mi jméno zdvojené
Já jsem ale pouhá ryba
Koňům provždy vale dávám
K motýlu být přirovnáván
Nebyla by větší chyba
Nos mám dlouhý jako sosák
A mé ploutve jsou jak křídla
Přesto nemám květů čidla
Jako nejím z mísy prosa
Mám ale pár zvláštností
Které stojí za to zvážit
Vzhled by přece neměl vážit
Více nežli vlastnosti
Na rozdíl od jiných ryb
Můžu plavat v póze svislé
Koulet oči nezávisle
Využívat mimikry
Jeden čin mi získal členství
V síni slávy feminismu:
Do mužského organismu
Přenesl jsem těhotenství…“
„Přestaňte už s těmi kecy!“
Přerušil ho ibis rázně
„Vaše slova znějí prázdně
Vaše věty nejdou k věci!
Jakým jsem to dobrákem
Že poslouchám hlavu koně…“
V okamžiku na to po něm
Klovnul hbitým zobákem
Tak už to holt chodí světem:
Sprostý hlupák nezná soudnost
Nesnese u druhých moudrost
Rozdrtí ji přímým střetem
Příkladů těch máme spoustu:
Silný hulvát s arogancí
Slabším druhům nedá šanci
Sezobne je v jednom soustu
Hlasité předčítání