My jsme příliš rozmazlení
Chceme míti neustálou obsluhu
V posteli jsme rozvalení
Nikdo už nás nezapřáhne do pluhu
My jsme příliš pohodlní
Což nám asi bude brzy fatální
Jsme v základech podlomení
Ztratili jsem všechny síly vitální
My máme svět virtuální
Který nad ten živý vždycky stavíme
Přijde nám tak geniální
Že v něm téměř všechen svůj čas trávíme
My jsme příliš obluzení
Představou že všemu vládnout umíme
Necítíme zostuzení
Za to že svět vůkol tvrdě hubíme
My jsme holí ignoranti
Vlastní hloupost už nás brzy porazí
Jsme jak zhoubní okupanti
Kteří sami sebe ženou do zkázy
My jsme zcela mimo mísu
Nechápeme hrůzy co jsme stvořili
Nevidíme že jak v lisu
Držíme svět který jsme tím zbořili
Padesát let už to víme
Do záhuby že se slepě řítíme
Přesto na tom směru lpíme
Představy ho změnit se dost štítíme
Padesát let ženeme se
Za přeludem vždy většího pokroku
Následky i když to nese
Pro planetu hrůznější rok od roku
Padesát let předstíráme
Že lidský růst může býti bez hranic
Zjevné pravdy popíráme
Z nářků Země nevnímáme zhola nic
Padesát let s urputností
Snažíme se všechen život udusit
K neobvyklé úrodnosti
Vedou ony smrtonosné pokusy
No a teď když také na nás
Pomalu a jistě řada přichází
Debility mocný taras
V řešení nám dále nejvíc zavazí
Jsme natolik otupělí
Že si nejsme vůbec schopni připustit
Že bychom snad k pádu spěli
Že by to v náš úhyn mohlo vyústit
Netušíme ani matně
Že nám hrozí bezprostřední zhroucení
Že spějeme do zdi chvatně
Že se spustí lavinové borcení
Anebo spíš odmítáme
Vidět jak moc vážné už to s námi je
Na očích dál klapky máme
Odvracet zrak to je naše mánie
Anebo jsme přesvědčeni
Že ten problém se nás vlastně netýká
Že ho řešit možné není
Že se naší kompetenci vymyká
Anebo jsme zaslepení
Iluzí že technika nás zachrání
Proto pro nás spása není
Proto jsme před vlastní zkázou bezbranní
Nejsme schopni přijmout nutnost
Začít si už rychle zvykat na střídmost
Potlačit tu svoji zpupnost
Potlačit tu konzumentskou masivnost
Nejsme schopni akceptovat
Že nás bude nutně čekat úbytek
Že se bude nutné chovat
Více jako lidi míň jak dobytek
Že jestliže chceme přežít
Budeme se muset značně ukáznit
Chceme-li se vyhnout řeži
Že musíme vlastní rozum zdůraznit
V tom je ale právě problém
Že svůj rozum moc poslouchat nechceme
Že nechceme jeho moudrem
Svědomí své míti příliš zdrcené
Většina z nás vlastně nechce
Na současném stavu měnit cokoli
Nadále chce řádit křepce
Nadále chce decimovat okolí
Kdybychom snad mohli volit
Buďto se chtít vzdát vlastního pohodlí
Nebo nechat lidstvo pojít
Není jisté zda bychom se dohodli
Chceme prostě Zemi vydřít
Do poslední kapky tvrdě vyždímat
I když při tom máme vymřít
Nejsme schopni přestat se dál rozpínat
To je tedy smutný závěr
To je tedy ona smutná bilance
Ta hrozba nás smete hravě
Odolat jí jevíme se bez šance
Hlasité předčítání