rok co rok lhalas mi přes všechno krásné
co jsme rok po roce spolu prožili…
byla jsi světlo mé – já vůl co zhasne –
bylas mou drogou co rval jsem do žíly.
dva roky léčilas můj dávný zármutek
a bylas upřímná – bylas. až do včera
– řeklas že miluješ mě! – a já utek…
– proč bys mi jinak ty dva roky mlčela?
– dva roky
život je zábavný. šťastný i bídný
a vlastně takový jaký si uděláš –
můžeš žít sám anebo se sžívat s lidmi
– dělat i nedělat co dělat „máš“…
– když můžeš
všechno je zbytečné
a všechno pomine
– vše co se narodí
zas brzy zahyne…
– o sobě zbytečné
krátké a proměnné.
o sobě zbytečné
a přesto – pro mě ne!
– přesto dál žiju
v budoucnosti
budou ctnosti…
– však dnes mě čeká zářivá
dekadence – hýřivá
smrt co mrtvý prožívá!
– z hrobu do hrobu
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí
– že celý život jsem žil jen pro sebe –
a přeci nazírám z vlastního záhrobí
své četné skutky – co žily pro tebe…
– pro tebe
docela drahý víno na to že piju sám…
měl bych být spokojen – a přesto nejásám.
vždyť čím víc vydělám tím více vypiju
– má cenu zbohatnout?… na to si připiju!
– přípitek
proč to my nedáme do kupy?
vždyť krása tvá mou pýchu otupí
a tělo mé tě v zimě zahřeje
– přece jsi láska má. já ale tvoje ne…
– proč?
budu pryč v sobotu. možná i v neděli
– že se už nevrátím jste dobře věděli –
a přece nechápu kam jste se poděli
když jsem se nevrátil už ani v pondělí.
pak přišlo úterý. středa. a čtvrtek
– všichni jste utekli – já jsem vám utek! –
v hlavě mám z pravdy té podivný zmatek
– vím… nic se nevrátí – už ani v pátek…
– co týden vzal
další den. další noc – usínám s úzkostí.
– s úzkostí před dny a dalšími noci –
mrazení proniká hluboko do kostí
– je to tak zkurveně na hovno pocit!
další noc. další den – prožívám s úzkostí.
– s úzkostí z úzkostí – na hovno pocit! –
vím že až do smrti mě nejspíš nepustí
– zkurvenej živote – co si mám počít?
– úzkosti
prvotiny a krátká tvorba doposud zveřejněná:
klubliteratu.cz/profil/casodcasu
instagram.com/casodcasu
Číst nahlas
