Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí
košík plný nákupu
místo kočárku
Dítě prodala
vždyť bylo zkažený
Nastupuji do tramvaje,
kde posedává jen pár stínů
se stinnou stránkou,
jejich plamen skomírá,
vždyť za světlo platí se časem
Usedám v tramvaji
zíram do pleše přede mnou
jako v zrcadle pozoruji tvář obludnou
Jen stín; Tvar a smyl dává mi pouliční lampa
vždyť nemám ani na sirky
Vysedám a cítím se osamocen,
ve světě bez matek a světel
ve světě pleší a zrcadel
nacházím v tichu a tmě domov
vždyť ze světa denních lidí, jsem znaven
Hlasité předčítání
