Poezie

Ad absurdum

Autor: Jana

Vyhnilá ze středu svého bytí

ze džbánu piju svůj absurd drink otupěle

jen v noci svlíkám kabát šedožití

k ránu se z hlubin snů vracívám do postele

 

A do života…

 

Sedím dnes proti (apatie)

zrcadlem vzkazuje –  už nejsem k mání

obě dvě stejnokroj z utopie

sny, vize, iluze – nadměrná přání

 

Synchronně

Bezbarvě

Ohromeně

putují slaní poslíčci po tváři

 

Zvětrale

Liknavě

Rozhořčeně

 

umírá ona, silná, ta ve Snáři

života

a slabší z nás dvou rozdílných

slabá, co bloudí prázdnem všedních dní

přemítá

 

                                                              Hra skončila

                                                                        (?)

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jana

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Proč až teď, když je příboj vysoko? Proč až teď, když je slunce daleko? Proč až teď,...
Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...
Koule Jsem koule, co pouští strach kolem sebe z kanónu touhy vypuzena výstřelem nyní já letím za...
tvrdila že je to naprosto normální... - já však měl pochyby zda je to morální - vždyť mě tí...
Za pár dnů přijdou ledový muži. Led je cítit venku již teď. Holky se válejí v chladné ka...
Kéž těšil by mě pohled na utrpení místo toho obdivuji stromy pod tíhou krásy krčí se v pok...
NA ZASNĚŽENÉ TERASE Na zasněžené terase V mlhavém křišťálu Tišíš touhu po kráse Prázd...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
Město se přikrývá bílou peřinou a já vstávám. Zasněně hledím na bílé pláně ...
Stojíme ve frontě regimentů módy a nenápadně sledujeme okolní dění Jsme pod dohledem Hlídací...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
[video width="720" height="720" mp4="https://www.klubliteratu.cz/wp-content/uploa...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
Našeptává slůvka tklivá, o tom jak je těžké býti, o tom jak je krása pomíjivá, když n...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...
Nemoc je služebníček Boží, je v nás tak jako Duch a kdo ji do svého srdce vloží. uzavř...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...
Taneční mistr krouží sálem, jednonohý je tu žalem - ámen Taneční mistr - lakýrky, kravat...
Slunce co z rána rozhlíží se po krajině, voda co strouhou poklidně si plyne. Ten pohled z hory do ...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
...aneb báseň navždy(?) rozepsaná     věnováno všem co chtěj nemít co ztratit a v...
možná si před spaním vyčistím zuby. co bych si nalhával – dělám to z nudy. spát se mi n...
kombajny potají po horách odpadků kol světa motají prohnilou oprátku.   plovoucí ost...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
Dlouho jsem tě neviděl. Odcizení je pro mě osvobozením. Žádná moudra jsem od tebe nikdy nes...
Ležím, zavírám oči, odevzdávám své myšlenky černo černé noci. Vracím se v paměti do první...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
0