Povídka

ONA a ON

Autor: Jana

Jde o jeden takový „barový dialog“, zaznamenaný včetně myšlenkových pochodů :-). Tučnou kurzívou jsou zvýrazněné ty její, obyčejnou ty jeho. Je to už hodně stará věc, pravěk, dá se říct.

***

Pohlédli na sebe přes bar ve stejnou chvíli.

Ona zčervenala, on nervózně uhnul očima.

Okamžitě se mezi nimi vystavěla barikáda z hutných cihel napětí. Oba se z uvolněných pozic narovnali a chvílí se vzájemně měřili pohledy.

Konečně se odhodlal, sklouzl z barové židličky, natáhl se pro své zpola vypité pivo a vydal se směrem k ní.

Nekouká zrovna mile… rozhodně to nebude brát s nadhledem… žádnej přátelskej rozhovor z toho nekouká…

Ty šmejde, ty hajzle, ty sviněěěěěěě…

„Čau… jak je?“ pronesl tlumeně. Mezitím si ji stačil rychle prohlédnout. Slušelo jí to. Vždycky byla hezká. Předtím po ní toužil, lákala ho, vábila. Měla pro něj určitý punc tajemna. Teď už ji dokázal hodnotit o něco střízlivěji. Vlastně o dost.

„Fajn…“ odvětila.

Přestaň se tak debilně ptát a řekni něco konkrétního… řekni, žes chtěl zavolat…

Ticho. Zabubnoval celý nesvůj dlaněmi o barový pult.

„Čekáš tu na někoho?“

Skousla si rty. Evidentně se přemáhala, aby mu klidně odpověděla.

„Měla jsem se tu sejít s kamarádkou, ale zavolala, že nedorazí… smůla… hádám, že ty na nikoho nečekáš,“ řekla přezíravě.

Věděla o něm, že občas rád vyrazil do baru sám. A dlouho u toho nezůstalo.

„Znáš mě…“ usmál se. Uvolněně to nebylo.

Tohle je příjemný asi jako vyšetření tlustýho střeva… kéž bych ji od tý noci před dvěma měsíci už nikdy nepotkal… byla hloupost si zrovna s ní něco začít… vždyť vím, že nic nebere na lehkou váhu… tak už něco řekni, kámo, začíná to bejt trapný… řekni cokoliv… něco plácni, co na tom záleží… zeptej se jí třeba na-

„Proč ses neozval?“

Byla rychlejší.

A je to tadyyy…

To jsem zvědavá, co řekneš, šmejde…

„Ani nevim. Bylo pořád něco, akce a tak, víš…“ odvětil zdánlivě klidně.

Neměl jsem sem dneska chodit…

Jasně, akce a tak… takže fakt zavolat nechtěl… nevim, co jsem si namlouvala… myslela jsem si, že zrovna ke mně se bude chovat jinak? Jo, myslela… naivko…

„Víš, jak jsem se cejtila?“ sykla podrážděně.

Proč jsem si ze všech barů z celý Prahy vybral zrovna tenhle…

„Myslel jsem, že v tom máme jasno,“ pokrčil rameny a pousmál se.

„Jasno?“ zvýšila hlas, skoro to vykřikla.

Naklonil se blíž k ní. Chtěl zabránit tomu, aby zvyšovala hlas.

„Tak doufal jsem, že když říkáš, že víš, do čeho jdeš a že od toho nic nečekáš, říkáš pravdu,“ řekl s tichou prosbou v hlase. Byla to jeho kamarádka, ne nikterak blízká, ale taky to nebyla cizí holka, se kterou by vyjebal raz dva. Zaleželo mu na ní. Vlastně ne. Když nad tím zapřemýšlel, záleželo mu na tom, aby zůstala zticha. Nechtěl, aby se o tom dozvěděla jeho bývalá. Teď spolu sice kvůli jeho pravidelným poznávačkám dámských luhů a hájů nebyli, ale co kdyby v budoucnu zafoukal příznivější větřík pochopení. Vždycky je dobré nechat si zadní vrátka.

Znovu se jí podíval do tváře.

Vypadá, že jí to vážně sebralo…

„To se tak říká, panebože… doufala jsem, že zavoláš…“ pokračovala o něco tišeji.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Jana

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Na římse mi přistála vlaštovka. Malá, raněná, lehká tak, že i vítr si s ní pohrával. Zřejm...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostm...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Beru si telefon a slyším: "Mohu vás navštívit. Už si nevím rady. Bolí mě levá noha. Zvlá...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
V životě máme jisté jen dvě věci, smrt a změnu. Od té doby, co zemřela, se toho dost změnilo...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Po desetiletích míru, rozkvětu, štěstí a veselí se nad krajinou opět začala stahovat temná mra...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Píšu. Nevím, co z toho bude, jestli povídka, román, nebo něco jiného. Píšu pro radost a pro uvol...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Už jsou tu zase. Novináři, paparazzi, šťouralové a jiní, kteří mi otravují život. Nemohu jim d...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
0