Úvaha

Zima

Autor: Jana

Jsem zimní dítě, narodila jsem se 3. ledna. Tak nějak by se dalo předpokládat, že budu k tomuhle ročnímu období přirozeně tíhnout. Že budu milovat pocukrované stráně, stromy zahalené do sezónních kabátků, horskou romantiku spojenou s lyžováním a silvestrovskými oslavami.

Tak bohužel.

Odjakživa mám zimu spojenou s protivným vlezlochladem, který se zažírá hluboko a ještě hlouběji, se zmatenými silničáři, kteří to letos „zase nečekali“, s každodenním rozmrazováním auta (doprdelepráce, proč jsem nevstala dřív?!) anebo s rozbředlým městským sněhem, který má s tím pohádkově bílým společné snad jen to, že taky studí jako… Dobře, podruhé už sprostá nebudu.

Vánoce u nás řešíme průběžně. Zhruba od půlky srpna se vzájemně ujišťujeme, že si letos fakt nic dávat nebudeme, né, fakt ne. Dyť to přece nemá smysl. Pod více či méně vypelichaným stromkem pak samozřejmě každý najde svoji hromadu jako obvykle, i když letos už teda vážně naposled.

24. 12.

„Proč si tak utrácíte, děti? Proč?!“ Opakuje dramaticky babička každý rok a úhledně skládá balící papír, který později náš naspeedovaný jezevčík neurvale rozcupuje na cucky. Večer končí, všichni do jednoho postupně tuhneme u Pelíšků a odpadáme.

25. 12.

Dobré ráno, jižní Čechy. Právě startuje klasický návštěvní maraton.

Šup tam s vaječňákem, vosím hnízdem, rohlíčkem. Ježiš, to je dobrý, ale já už vážně nemůžu. Máme se fajn, daří se, jak u vás? Lup tam slivovičku, chlebíček, jedno slepovaný. Anebo radši dvě. Výborný, ale hlásím, že prasknu. A taky že jo. V pátém gastrokole už knoflík tíhu všech řízků a salátů nevydrží a neřízeně vystřelí do světa.

Celé tohle období instantní pospolitosti vlastně profrčí obdobně. Nedá se moc předvídat ani korigovat. Se Silvestrem pak vrcholí nejen obžerství, ale především touha po klidu, míru a pohodě, která se paradoxně se svátky klidu, míru a pohody nedostavuje. Stromeček má svých pár dní slávy za sebou a namísto rozdávání radosti už jen vyčítavě pouští zbytky jehličí.

31. 12.

Silvestr, buď pestr.

Vzpomínám na ten poslední. Břichem se mně i Martinovi prohání stádo divokých střevotočů, těžko říct, kde se tam vzali. Jediné, co si přejeme, je aby se brzy vydali na ústup. Na slavení, hraní her nebo čekání na půlnoční přípitek vážně nemáme ani pomyšlení. A když se upřímně zamyslím, vlastně bychom ho nejspíš strávili stejně, i kdyby nám bylo dobře. Rachejtle a umělé navozování veselí jsem nikdy neměla v oblibě. Srandu si ze sebe a pro sebe můžeme udělat kdykoliv jindy. Spontánně, chtěně.

01. 01.

Přichází nový rok se spoustou předsevzetí, jejichž naplňování vzdávám zhruba 10. ledna. Společně s tímhle přelomem začnu opět naplno vnímat sychravo, mrazivo a vlezlo, které jsem od poloviny prosince s rukama zabořenýma v těstě tak nějak velkoryse přehlížela, protože Vánoce. Teplo krbu, láska, pohádky, olovo volovo.

A tak to všechno překotně skončí a my se zas vzájemně ujišťujeme o tom, že příště už si fakt nic nekoupíme, bude to všechno o souladu, pohodě a klidu, protože ten klid, to přece všichni chceme. Žádné dárky. Věci. Krámy do baráku.

Tak jo.

Už se vidím, jak budu opět v polovině prosince s rukama zabořenýma v těstě horečně vymýšlet, co komu koupím. Nebo to letos vážně bude jinak?

Nemůžu se dočkat dubna, kdy se příroda začne probouzet, stráně se zazelenají, sluníčko mě zase začne po ránu šimrat na tváři a já se díky němu budu víc usmívat. Jaro je obdobím, které ve mně daleko víc evokuje nové začátky a příležitosti.

Tak už přijď, milé Jaro, protože já mám přece romantiku ráda. A s tebou si ji spojuju nejvíc. Cynismus ve mně probouzí jen příchod zimy. A Vánoc. A narozenin.

Jo jo. Narozeniny bolí každý rok víc a víc. Možná bychom se letos mohli domluvit, že přestaneme nejen s kupováním vánočních dárků, ale i se slavením toho, že jsme zase o rok starší. Alespoň v mém případě.

Pojďme se prostě scházet a dělat si radost kdykoliv během roku. Jen tak. Bez někým stanovené příležitosti.

Protože chceme.

4.5/5 (2)

O autorovi

Jana

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.5/5 (2)

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4.5/5 (2)
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Kam jdu? Jdu vyhodit další knížku. Už ji nebudu potřebovat. Jdu do světa. Proč? Svět je tady....
Je to stejný jako vždycky... Nic se nepočítá, vše je zakamuflovaný a nikoho to nezajímá... Když...
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...
    Je dobré mít nějaká ta přání, i ta která se splnit nedají.  Lepší než si nepřát nic....
Definice štěstí. Nikdo z nás si nemohl vybrat kam se narodí, jaké bude mýt vady a podmínky pro...
Původně jsem chtěl napsat proslov o tom, jaký je to pocit, když je mi šedesát let. Při studiu sv...
Jak si představuji pomáhající osobu? Rytíř v plné zbroji, který je vždy připravený osedlat sv...
23:05 Tah štětce zaniká s poslední linkou, která prořízne papír. Jak zvláštní změna se za ...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
Ten parádní pocit rozviklaného provazového mostu zbožňuji. Je to tak uklidňující pocit, když si...
Život je souhrn všech živých organismů v biosféře. Život je definován samoorganizací, životní...
Proč žít ve světě plném bolesti, lží, sobectví a nenávisti. Proč každý den potkávat lidi...
Někdy mám pocit, jako bych byla pouhou figurkou na šachovnici někoho jiného. Jistě, každý jsme fi...
Klub literátů   Celý život píši do šuplíku. Básně, písně, povídky, pohádky, divadeln...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Proč žít ve světě plném bolesti, lží, sobectví a nenávisti. Proč každý den potkávat lidi...
Vzhlížíme ke hvězdám jako k modlám. Doufáme, že nám splní přání i modlitby a nevynáší nad...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
Víš, nemusím být nejlepší. Nejlepší to nemají snadný. Očekává se od nich, že budou vždyc...
Život je jako cesta lesem. To si tak jednou vyjdeme na ty naše houby. Někdo s malým košíkem, někdo...
23:05 Tah štětce zaniká s poslední linkou, která prořízne papír. Jak zvláštní změna se za ...
Co je to vůbec ŽIVOT? Pokaždé, když v noci usínám se pozastavuji nad touhle otázkou. Větš...
Je to stejný jako vždycky... Nic se nepočítá, vše je zakamuflovaný a nikoho to nezajímá... Když...
Jak si představuji pomáhající osobu? Rytíř v plné zbroji, který je vždy připravený osedlat sv...
Klub literátů   Celý život píši do šuplíku. Básně, písně, povídky, pohádky, divadeln...
Ten parádní pocit rozviklaného provazového mostu zbožňuji. Je to tak uklidňující pocit, když si...
Definice štěstí. Nikdo z nás si nemohl vybrat kam se narodí, jaké bude mýt vady a podmínky pro...
    Je dobré mít nějaká ta přání, i ta která se splnit nedají.  Lepší než si nepřát nic....
Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...
Původně jsem chtěl napsat proslov o tom, jaký je to pocit, když je mi šedesát let. Při studiu sv...
0