Úvaha

Věříte na duchy?

Aloha, dnes bych vám chtěla popsat svůj názor. Jedná se o to, co si já osobně myslím o existenci duchů.

Viděla jsem na youtube několik videí, od lidí, kteří to vážně zažili. Mají s tím nějaké zkušenosti. Buď přímo ducha nebo nějakou entitu zahlédli, byť jen letmo, třeba na hřbitově, nebo někde na opuštěném hradě, zámku a nebo v nějaké staré opuštěné továrně, ruině a tak dál.

Na hradech a zámcích se to i v pohádkách duchy a strašidly jen hemží. Jenže v realitě strašidla neexistují. Neplatí to však o duších.

Schválně, co si myslíte o tvrzení, že někde, třeba v katakombách, stále chodí duše lidí, kteří tam zabloudili? Podle mě tam obchází duše lidí, kteří buď něco provedli, jako že opravdu nějaký zločin, nebo se s nimi život vůbec nemazlil, když to tak řeknu, a vlastně se takzvaně nenašli za celý svůj život. Tudíž ani po smrti ta duše nemá pokoj a místo a obojí tady hledá.

Ale od čeho máme exorcisty nebo možná i faráře? Proč se stává, že zničehonic začne hořet kříž, že jen tak praskne sklenička? Myslíte, že sama od sebe?

Pokud ji vyrobili ze solidního materiálu, který něco vydrží, a nikdo, čili člověk, se toho nedotkne, tak jí musel někdo pomoct. Logicky, ne?

Tohle je práce duchů.

Stejně tak, proč lidé skákají z mostu? Co různé přízraky? Například Osmoděj, i když tady se nejedná o přízrak v pravém slova smyslu, nebo ta Bloody Mary?

Pokud stojíte před oválným zrcadlem a řeknete třikrát nahlas, jakoby tomu zrcadlu: „Bloody Mary“, měla by se vám tam zjevit Krvavá Mary. Takováto zkušenost, nemilá zkušenost s duchem, nebo entitou, nebo něčím takhle zjeveným, byť jen legendou, nebo i ten šok, ten šok z tohoto vidění, vás může dohnat k šílenství.

A pak nevíte, kam dál. Tady nastává chvíle exorcistů. Aby od vás nějak toho ducha, nebo nějaké takovéhle zjevení, dostali pryč. Aby od vás nebo z vás vystoupil a dal vám prostě pokoj. K tomu jim pomáhá svěcená voda…

Všichni si věřte, čemu chcete, nicméně já osobně jsem přesvědčená, že duchové existují, žijí tady s námi, stejně jako mimozemšťané, a věřím na ně. Na obě tyto skupiny.

Moc lidí, kteří vyvolávali duchy, nebo kterým toto téma aspoň nevrtalo hlavou, neznám. A pokud s nimi ta bytost seděla v místnosti, zjevila se.

Stejně tak by to bylo s přízraky. Branišovský les, toť místo, kde straší. Zjevují se tam přízraky a duchové a entity.

Tady máte hlavní důvod, proč věřím na existenci duchů a přízraků.

Myslím si, že víc lidí na tohle nevěří, než obráceně, ale o to nejde. Fakt si věřte, čemu věřit chcete, já však vím, a nevím, jestli lze i nějak doložit, že fakt tyto duše zesnulých tady žijí s námi. Na světě.

To je teda pro dnešek všechno. Doufám, že nekecám z cesty. Tak se zatím mějte hezky a pro další články pa. Ahoj

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Štvou mě programátoři. Velice mě programátoři štvou. Programátoři mě neuvěřitelně štvou. ...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
Co je to vůbec ŽIVOT? Pokaždé, když v noci usínám se pozastavuji nad touhle otázkou. Větš...
Znám slovo "žij". Vím jak zní, jak se píše, v jakém kontextu se používá. Ale jak vlas...
Jak si představuji pomáhající osobu? Rytíř v plné zbroji, který je vždy připravený osedlat sv...
Než mé myšlenky vplují do prstů na klávesnici, než mozek otevře poklop na popelnici, chci při...
Ráno, sotva se probouzíme, už se nevědomky rozhodujeme, jaký bude náš den. Rozhodující úlohu hr...
Život je jako cesta lesem. To si tak jednou vyjdeme na ty naše houby. Někdo s malým košíkem, někdo...
Je to stejný jako vždycky... Nic se nepočítá, vše je zakamuflovaný a nikoho to nezajímá... Když...
Předpokládám, že nikdo z nás, myslím populace používající jazyk a řeč ke své domluvě, dvakr...
23:05 Tah štětce zaniká s poslední linkou, která prořízne papír. Jak zvláštní změna se za ...
Říká se, že karma, tj. osud, že?, je spravedlivá. Že když uděláte něco špatného, vrátí se ...
Začala bych tím, že na Velikonoční pondělí, dnes, chodí koledníci, čili chlapci, i chlapi, na v...
Nevím, jestli to víte, nebo jestli věříte, ale duchové, nebo spíše entity, abych to vyjádřila p...
Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Něco k zamyšlení... Kritizovat - to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal j...
Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...
Nejprve si vysvětleme, co vlastně kanibalismus je. Uvedu příklad jako pro děti v mateřské školce,...
Než mé myšlenky vplují do prstů na klávesnici, než mozek otevře poklop na popelnici, chci při...
Víš, nemusím být nejlepší. Nejlepší to nemají snadný. Očekává se od nich, že budou vždyc...
Život je jako cesta lesem. To si tak jednou vyjdeme na ty naše houby. Někdo s malým košíkem, někdo...
Ráno, sotva se probouzíme, už se nevědomky rozhodujeme, jaký bude náš den. Rozhodující úlohu hr...
Sprzněn svým žitím stojíš předemnou, můj temný člene, co ocitáš se v jámě svojí... nedo...
Proč žít ve světě plném bolesti, lží, sobectví a nenávisti. Proč každý den potkávat lidi...
Říká se, že karma, tj. osud, že?, je spravedlivá. Že když uděláte něco špatného, vrátí se ...
Jsem zimní dítě, narodila jsem se 3. ledna. Tak nějak by se dalo předpokládat, že budu k tomuh...
Antoinu Saint-Exupérymu a Malému princi, díky jimž mi, mimo jiné, vstoupila vláha do očí. Had ...
Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jinéh...
Nevím, jestli to víte, nebo jestli věříte, ale duchové, nebo spíše entity, abych to vyjádřila p...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
0