Úvaha

Kanibalismus
Četba díla zabere cca 3 min.

Nejprve si vysvětleme, co vlastně kanibalismus je. Uvedu příklad jako pro děti v mateřské školce, omlouvám se. Když slepice jí slepici. Kanibalismus je pojídání svého druhu svými. Nyní mluvím hlavně o lidských kanibalech. Přesněji řečeno, tento problém postihuje i lidi. Teď už jich asi moc není, ale dřív, to se tu nějací našli. Myslím na světě.

Například v Rusku, tam žil Andrej Čikatilo. V 57 letech ho popravili. Potom si obyvatelé Ruska oddechli.

Údajně, před onou procedurou, teda než ho měli popravit, uprostřed sálu, ve kterém asi proběhl rozsudek, nebo nevím, co to bylo za sál, ale prostě v nějakém sále uprostřed stála klec, v níž se vztekal on, před tou klecí spousta lidí, ať už těch poškozených, nebo těch, kteří ho soudili.

Podle toho, co jsem četla, nebo přesněji řečeno, podle toho, jak jsem onen článek pochopila já, tak kdyby ho nekryla klec, tak Čikatilo by se normálně vydal mezi ty lidi a začal by tam vraždit. Prý některé oběti, které zavraždil, i jedl. Asi si je uvařil. Protože každé maso je nutno tepelně upravit.

Nezlobte se na mě, ale tohle mi prostě hlava nebere. Sice jde o nemoc jako každou jinou, nebo spíš psychický problém, ale bohužel nevyléčitelnou.

Nebo snad myslíte, že do takovéhoto člověka budete cpát prášky a on si to urovná v hlavě, a dojde mu, že to, co dělá, je hovadina?

Myslím, že bohužel je to jejich úděl. Ale nevybrali si takovýto život. Nikdo s nemocí si nevybral život, jaký žije.

Ale přece jen, a i když se o tom občas lidé jen dohadují, a i když o tom občas obyvatelé tohoto světa pochybují, tak život je krásný a stojí za to žít.

Jak zpívá Tomáš Klus: „Přes všechny pochyby život je krásný.“

Upřímně řečeno mi je člověka jménem Andrej Čikatilo celkem líto. Z důvodu toho, že trpěl touto psychickou poruchou. To znamená, že mu v hlavě něco…no, něco mu v hlavě, v tom jeho mozku nefungovalo, jak mělo, a proto on si myslel, že to pojídání lidí, že to je v pořádku.

Hlavně mi ho je líto proto, že se nemohl léčit, že ho popravili, a předtím, že ho tam přivezli v kleci, nebo že ho zavřeli do klece, aby náhodou neskočil mezi lidi. Fakt myslím, že něco takovéhleho, to přece musí aspoň vypadat jako potupa.

Chápu, že tam šlo o ochranu nevinných lidí, ale…

K nemocným lidem se musí přistupovat podle jejich nemoci. To znamená, že jejich odlišnosti (těch nemocných lidí) třeba tolerovat.

Rozumím tomu, že občas to může vypadat těžce, že to těm ostatním, zdravým lidem, nemusí jít, ale měli by se o to aspoň pokusit. Pokoušet. Protože nemocným to život na rozdíl od těch zdravých ještě o něco ztížil.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Sidonie Lenerová

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vzhlížíme ke hvězdám jako k modlám. Doufáme, že nám splní přání i modlitby a nevynáší nad...
Ten parádní pocit rozviklaného provazového mostu zbožňuji. Je to tak uklidňující pocit, když si...
Někdy mám pocit, jako bych byla pouhou figurkou na šachovnici někoho jiného. Jistě, každý jsme fi...
Původně jsem chtěl napsat proslov o tom, jaký je to pocit, když je mi šedesát let. Při studiu sv...
brown wooden swing on green grass field during daytime
    Je dobré mít nějaká ta přání, i ta která se splnit nedají.  Lepší než si nepřát nic....
Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jinéh...
Kam jdu? Jdu vyhodit další knížku. Už ji nebudu potřebovat. Jdu do světa. Proč? Svět je tady....
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
The sun is setting over a field of tall grass
Sú dni a dni.... Dni, kedy je všetko fajn, kedy som veselá a šťastná, kedy spievam a tancujem od...
Život je jako cesta lesem. To si tak jednou vyjdeme na ty naše houby. Někdo s malým košíkem, někdo...
  Občas mne udivuje, jak moc dokáží sny ovlivnit naše chování. Ne, myslím to vážně....
Něco k zamyšlení... Kritizovat - to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal j...
Klub literátů   Celý život píši do šuplíku. Básně, písně, povídky, pohádky, divadeln...
Předpokládám, že nikdo z nás, myslím populace používající jazyk a řeč ke své domluvě, dvakr...
Předpokládám, že všichni tyto dvě sociální sítě znáte. Moc rozdílů mezi nimi nenajdete, ale ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...
Proč žít ve světě plném bolesti, lží, sobectví a nenávisti. Proč každý den potkávat lidi...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
Něco k zamyšlení... Kritizovat - to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal j...
Kdysi jsem slyšela, že "Bohdalka" se vystavila nahá na balkoně a někdo (některej bulvári...
Vzhlížíme ke hvězdám jako k modlám. Doufáme, že nám splní přání i modlitby a nevynáší nad...
Předpokládám, že všichni víte, co je šikana. Asi si pod tím všichni představíme něco jiného,...
Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jinéh...
Štvou mě programátoři. Velice mě programátoři štvou. Programátoři mě neuvěřitelně štvou. ...
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
  Občas mne udivuje, jak moc dokáží sny ovlivnit naše chování. Ne, myslím to vážně....
Někdy mám pocit, jako bych byla pouhou figurkou na šachovnici někoho jiného. Jistě, každý jsme fi...
Předpokládám, že všichni tyto dvě sociální sítě znáte. Moc rozdílů mezi nimi nenajdete, ale ...
Předpokládám, že nikdo z nás, myslím populace používající jazyk a řeč ke své domluvě, dvakr...
Ten parádní pocit rozviklaného provazového mostu zbožňuji. Je to tak uklidňující pocit, když si...
0