Církevní velebnost by neměla vstupovat do zchátralých kostelíků. Převysokou mitrou by mohla zavadit o špínou a zoufalstvím slepenou klenbu a způsobit její zřícení.
—
Při své pouti světem zašli jednou Pán Ježíš se svatým Petrem na bohoslužbu. Když pak kráčeli od vsi, apoštol si liboval, jaké že to vyslechli zbožné přímluvy.
„Co máš na mysli?“ zeptal se Pán.
„Třeba to, jak prosili: Bože, dej útěchu trpícím, obživu hladovým a přístřeší lidem bez domova!“
„Já slyšel něco docela jiného,“ opáčil Ježíš.
„A co?“ podivil se Petr.
„Dej, Bože, abychom se nemuseli o nikoho starat!“
Po chvíli se světec ozval znovu: „Ale oni se také modlili: Bože, dej pravou víru všem hledajícím…“
„Ba ne, Šimone. Oni říkali: Nedej, Bože, aby nás druzí zneklidňovali něčím, na co nejsme zvyklí a čemu nechceme rozumět…“
Po dlouhé době se apoštol osmělil ještě jednou: „A co jsi slyšel, když se modlili za své nepřátele a prosili za ty, kteří je pronásledují?“
„Bože, zachovej nám protivníky, ať naše choutky vypadají jako pomluva“.
IntenceČetba díla zabere cca 1 min.
Hlasité předčítání