Kdo jsi, tajemný cizinče? Ty, který navštěvuješ mé sny znovu a znovu. Jako zjevení u ohnivého kruhu, obklopeného moudrými stařešiny. Nerozumím tvým slovům, ale tvá ústa se pohybují tak jasně a zřetelně, že ani nepotřebuji znát tvou řeč. Rty se vlní , dva mandarinkové plátky. Nespoutané . Záblesky ohně ve tvých očích, jsou stejně mocné jako plameny. Chci stát opodál, ale nemohu.
Kdo jsi, tajemná cizinko? Ty, jež se procházíš v ranním oparu , zahalená do prvních třpytivých odlesků slunce. Zjevení v bílém hávu s černým havranem na rameni. Svýma bosýma nohama hladíš mech, po kterém šlapeš a cítíš jak je šťavnatý. Rukou se dotýkáš kmenů , které tichými slovy promlouvají k tvému nitru. Nevidím ti do tváře. Jsi stále otočená zády . Ale tvá chůze je tak krásná. Jako hrdá laň,vykračující po zelené pastvině. Tiše rozmlouváš s řekou a všemi rostlinami. Hladíš jejich listy, voníš k nim. Symbioza těla i duše.
Stát pod hvězdami a vnímat tu tajemnou sílu noci, která tě probouzí a ostatní tolik děsí. Nasávat vůni do nosních dírek plnými doušky. Dlouze a pomalu. A stejně tak dlouze a pomalu vydechovat. Vítat narůstající energii měsíčního svitu a nechat odcházet silný náboj slunce, který byl tak vytrvalý a dlouhý. Těšíš se na tuto chvíli, kdy přivřeš víčka a každým pórem ve svém těle přijmeš to, co je ti nabídnuto. Čekáš na to. A ten okamžik právě přichází. Cítíš vzrušení, touhu a neznámo. Tichou píseň, kterou neslyšíš ale zároveň ano. Popěvek, který neznáš a přitom ti není cizí.
Všechno a všichni tiše usínají. Kromě tebe . Pociťuješ zvířecí instinkty, které ovládají tvé tělo. Chceš se svléknout a jen tak bosý se procházet po okolí. Je ti jedno, co si kdo pomyslí, protože jen ty víš, jak moc si silný a imunní vůči všemu a všem.
Bojovníku, oděný do kůže s mečem nad hlavou. Bojuješ za sebe, za svou vlast a své přesvědčení. Vítr šlehá do tvých zad, zatímco uháníš na svém černém koni. Pod tebou pulzuje jeho život. Krev, která s každým skokem proudí rychleji a rychleji. Z nozder vychází pára, jeho teplý dech se sráží v chladné černé noci. I on je bojovník. Protože dokonale vnímá, co se děje. I on je vzrušený bojem. Běží vstříc. Tomu, čemu věříš a za co si ochoten položit život. Stromy kolem vás jsou jako rozmazaný tah štětce. Malíř, který zapomene a na malý okamžik se ocitne mimo realitu. Záhy ti však na kožený plášť maluje červené obrazce. Na znamení tvé krve, která má stejnou barvu i tak silně voní. I z obrazu je cítit železitá příchuť. Příchuť života a naděje. Víry a očekávání. Vítězství. Nebe nezná poražených.
Indiánská ženo v bílé kožešině. Kráčíš s šedým vlkem bok po boku zasněženou krajinou. Tvůj život ti probíhá před očima jako rychle jedoucí vlak. A ty jej necháš zmizet. Víš, že jeden odchází a druhý nahrazuje ten předchozí.
Jsi muž, bojovník, žena nebo had? Nebo snad vlk, který číhá za stromy na svůj vhodný okamžik, aby mohl vyrazit kupředu? Jsi snad orel, jež krouží vysoko v oblacích, nebo jsi snad vítr, silný a mocný ? Nebo snad červený doutnající uhlík, magický oblak, zahalující půlnoční měsíc? Nebo pouze iluze nočních snů? Třpytivá pavučina, lákající svou kořist, která však vyvázla? Neptám se ,není třeba vysvětlení.
Ale? Vím ,že přijdeš velmi brzy do mých snů. Ty… čarodějnice s červenými vlasy…čekající na úplněk… s obtočeným hadem kolem nohou. Ty… medvěd s hustým kožichem… obrovský a přesto zranitelný.
Stačí se zadívat do tvých očí…Ty… motýl, který má paví oka na svých křídlech, zelené jako smaragd.
Hlasité předčítání