Někteří z nás by se dali přirovnat k popínavým rostlinám; když je zasadíte, doufáte, jak krásně Vám ozdobí fasádu domu, ale o pár let později se Vám přestane líbit, tak ji budete chtít odstranit.
Ono to nejde? Hmm, čím to bude? Že by Vám lidé ve Vašem srdci tak hluboce zakořenili? Jako ta popínavá rostlina ve zdech?
Je to občas až podivné, co jsme my, lidé, schopni udělat, abychom dosáhli svých cílů. Překáží nám v cestě zeď? Zbouráme ji, stejně se nám přestala líbit. Vzrostlé stromy? Pokácet, potřebujeme dřevo.
S věcmi to zní velmi jednoduše, ale s lidmi takto zacházet nemůže i kdybychom chtěli sebevíc.
Upřímně řečeno, ani nevím, o čem to vlastně dnes píši. Ztratila jsem se v tom. Proč musím mít tak zmatené myšlenky? Je to příšerné, ale bohužel neovlivnitelné. Však to znáte sami.
Hlasité předčítání