Úvaha

Klub literátů
Četba díla zabere cca 3 min.

Klub literátů

 

Celý život píši do šuplíku. Básně, písně, povídky, pohádky, divadelní hry, fejetony i jiné malé, či větší texty, na které jako laik neznám ani pojmenování.

Celé své dílo mohu přirovnat k zahradě plné skvostů. Nejsou to skvosty, které by byly vzácné pro svou unikátnost, ale proto, že jsou moje. Vytvořil jsem je vlastní silou mozku, jen s použitím pera a papíru. Mám v ní tři statné stromy. To jsou romány. Spoustu roztodivných keřů, které připomínají povídky. Mezi nimi jsou stovky zakrslých stromečků, jako písňové texty, které vykvetou jen s použitím hudby. Dále jsou tu samorosty. To jsou fejetony, které jsem někde našel, opracoval a položil vhodně mezi tu faunu. Celý prostor okrašlují květiny. Básně, krásné i méně krásné. Některé květiny jsou uvadlé. Stačí však na nich trochu zapracovat, zalít a stanou se z nich ozdoby celé zahrady. Na několika místech jsou záhony. Co záhon, to divadelní, či rozhlasová hra. O ty se musím starat, jinak zarostou plevelem. Občas se na ně podívám a změním slovo, větu, či dokonce celou pasáž. To z nich vytrhávám plevel, či přesázím výpěstky na jiná místa, aby byl celý záhon hezčí a hlavně modernější. Snad nejradši mám ve své zahradě sádrové trpaslíky. To jsou pohádky, které jsem uplácal pro děti, aby se jim na mé zahradě líbilo.

Často se zahradou procházím. Mám z ní radost. Je to zahrada má a nedal bych jí nikomu na světě. Na rozdíl od jednoho souseda, který prodává své výpěstky za peníze, si mohu ve své zahradě dělat, co chci. Je pravda, že jsem kdysi sousedovi záviděl. Je bohatší než já. Jenže jaké je to bohatství? On se nemůže svými výpěstky pokochat, polaskat a pomazlit.

Jednoho dne přišel neviditelný pán.

   „Vy máte ale krásný keřík! Nechtěl byste ho zveřejnit? Nechám k němu udělat cestičku z ulice, aby si jej mohl prohlédnout každý návštěvník, který bude mít zájem se procházet mým parkem.“

Tím keříkem byla má povídka Elibeth. Váhal jsem, ale nakonec, proč ne. Je opravdu krásná. Nejdřív jsem měl o ní strach. Co když jí návštěvníci polámou větve? Co když jí ukradnou? Co když na ní budou močit? Co když pod ní budou házet odpadky?

Všechny mé obavy byly zbytečné. Elibeth je stále na svém místě a jen počítadlo hostů zaznamenává neviditelné návštěvy. 601, 602, 603. Všichni čtenáři jsou neviditelní a tak se s mou chloubou nestalo nic zlého. Dokonce s narůstajícím počtem čtenářů vykvetla.

Čekal jsem nějaký čas a po zralém uvážení zpřístupňuji svou zahradu všem na obdiv. Kousek po kousku otevírám pomyslná dvířka, aby se lidé mohli pokochat mými výpěstky. Před každou špetku mého já položím jmenovku s obrázkem. Jednou, až umřu, zbude tu po mě zahrada, po které se budou moci všichni volně procházet. Stane se součástí parku, který je spojením mnoha zahrad krásným prostorem pro procházení. A to i při špatném počasí.

Díky pane neznámý. Ten park se jmenuje Klub literátů.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

alternativní
23:05 Tah štětce zaniká s poslední linkou, která prořízne papír. Jak zvláštní změna se za ...
Původně jsem chtěl napsat proslov o tom, jaký je to pocit, když je mi šedesát let. Při studiu sv...
Podivná  to doba ...
Antoinu Saint-Exupérymu a Malému princi, díky jimž mi, mimo jiné, vstoupila vláha do očí. Had ...
Je to stejný jako vždycky... Nic se nepočítá, vše je zakamuflovaný a nikoho to nezajímá... Když...
Definice štěstí. Nikdo z nás si nemohl vybrat kam se narodí, jaké bude mýt vady a podmínky pro...
Ráno, sotva se probouzíme, už se nevědomky rozhodujeme, jaký bude náš den. Rozhodující úlohu hr...
Kdysi jsem slyšela, že "Bohdalka" se vystavila nahá na balkoně a někdo (některej bulvári...
Nevím, jestli to víte, nebo jestli věříte, ale duchové, nebo spíše entity, abych to vyjádřila p...
Miluji podzim. Brzy ráno a pozdě večer zahalují okolí husté mlhy, přes které nevidíte ani na kro...
Než mé myšlenky vplují do prstů na klávesnici, než mozek otevře poklop na popelnici, chci při...
Říká se, že karma, tj. osud, že?, je spravedlivá. Že když uděláte něco špatného, vrátí se ...
Co je to vůbec ŽIVOT? Pokaždé, když v noci usínám se pozastavuji nad touhle otázkou. Větš...
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
Někteří z nás by se dali přirovnat k popínavým rostlinám; když je zasadíte, doufáte, jak krás...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Víš, nemusím být nejlepší. Nejlepší to nemají snadný. Očekává se od nich, že budou vždyc...
Předpokládám, že všichni víte, co je šikana. Asi si pod tím všichni představíme něco jiného,...
Vzhledem k nutnosti zvýšené hygieny kvůli korona viru, která mj. způsobila, že se musely zavřít ...
Někteří z nás by se dali přirovnat k popínavým rostlinám; když je zasadíte, doufáte, jak krás...
Antoinu Saint-Exupérymu a Malému princi, díky jimž mi, mimo jiné, vstoupila vláha do očí. Had ...
Představte si Vědomí, které nemá žádnou tvář, nemá fyzické oči, a přesto se dívá. Dívá s...
Štvou mě programátoři. Velice mě programátoři štvou. Programátoři mě neuvěřitelně štvou. ...
Podivná  to doba ...
Proč žít ve světě plném bolesti, lží, sobectví a nenávisti. Proč každý den potkávat lidi...
white petaled flowers
Má smysl psát?? O co horší bude tento zápis oproti jiným?? Rozdíl bude pouze v obsazení. Tolik č...
Je toho tolik co říct a přitom nevím jak to popsat, jak Vám ukázat své myšlenky. Každá je jiná...
Definice štěstí. Nikdo z nás si nemohl vybrat kam se narodí, jaké bude mýt vady a podmínky pro...
Občas se asi každému stane, že neví, jak začít. Ať už s psaním příběhu, nebo něčeho jinéh...
Nevím, jestli to víte, nebo jestli věříte, ale duchové, nebo spíše entity, abych to vyjádřila p...
Než mé myšlenky vplují do prstů na klávesnici, než mozek otevře poklop na popelnici, chci při...
0