Štvou mě programátoři. Velice mě programátoři štvou. Programátoři mě neuvěřitelně štvou.
Kdykoliv něco vymyslí, říkají, že je to z důvodu jednoduchosti, bezpečnosti, přehlednosti a blablabla. Takřka jednou za měsíc se setkám s tím, že na některém programu, serveru, či v hledačích dojde ke změně, která vyžaduje jeden klik navíc. Uvedu příklad. Byl jsem léta zvyklý, že když zmáčknu Prt Sc a otevřu svůj malovací program, při pokynu vložit se zobrazí to, co bylo ve chvíli volby na obrazovce. Teď si programátoři vymysleli, že nám, kteří to používají „dají na vybranou, jestli chceme celou stránku, či její část.“ Nejenže na zobrazení této nové nabídky musím pět vteřin čekat, ale je tu onen klik navíc. Řekněte si, banalita. Programátoři to myslí dobře, ale houby. Spočítejte si, že když to udělám jednou denně, je to za dvacet let používání 7300 kliknutí a čekání víc jak 10 hodin. A to mluvím jen o jednom programu a jedné změně. Proč ksakru nedají do nabídky volbu, „nikdy nezobrazovat“? Jsou líní? Nebo snad to mají od kliknutí? Nevím, ale vím, že za dobu dvaceti let, kterou počítač používám mi sebrali spoustu času, nervů a zbytečného hledání, když si zvolí, že to, co se dřív jmenovalo „Vlastnosti obrazovky“ se nyní jmenuje „přizpůsobit“ a tisíce jiných detailů. Jestli je mezi vámi nějaký programátor, řekněte jim to. Protože stokrát nic umořilo osla a já mám jen jedny nervy.
Nápad – ★★★★☆
Téma neustálých a často zbytečných softwarových aktualizací je velmi aktuální a čtenářsky vděčné, protože se s ním ztotožní snad každý uživatel počítače. Myšlenka spočítat ztracený čas na zdánlivých banalitách dává textu zajímavou hloubku a pádný argument. Je to skvělý základ pro úvahu s prvky fejetonu, i když by se dalo téma rozvést ještě do širších společenských souvislostí.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu přímo čiší autorova frustrace a bezmoc, což je pro tento typ osobní úvahy naprosto žádoucí. Emoce jsou autentické a díky zvolenému příkladu s klávesou Print Screen se čtenář snadno vžije do vaší kůže. Úvodní trojité opakování sice působí úderně, ale možná až příliš repetitivně – mírnější ironie a nadhled by textu slušely ještě o něco více.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a argumentace na sebe logicky navazuje, což je u úvahy klíčové. Stylistika by však zasloužila trochu uhladit, aby text nepůsobil jen jako narychlo sepsaný komentář na internetové diskuzi. Objevuje se zde také několik drobných interpunkčních chyb (např. chybějící čárka před slovem „mi“ v předposlední větě), ale ty nijak zásadně nenarušují plynulost čtení a celkový dojem.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi sympatický a trefný povzdech nad moderní dobou, který má velký potenciál čtenáře pobavit i přimět k zamyšlení. Text balancuje na pomezí úvahy a fejetonu, přičemž těží především z upřímnosti a dobře odpozorované každodenní zkušenosti. Pokud zapracujete na bohatší slovní zásobě a pečlivější korektuře interpunkce, budou vaše texty působit mnohem profesionálněji. Určitě v psaní pokračujte, máte skvělý postřeh pro detaily všedního dne!