Je to stejný jako vždycky… Nic se nepočítá, vše je zakamuflovaný a nikoho to nezajímá… Když nejste středobodem vesmíru, jste pustina uvnitř sebe sama. A když náhodou středobodem jste, stejně ve vás pustina klíčí a později, když to nejméně čekáte, ve vás dozraje úplně… Co vyšlete nahoru, to se vám vrátí. Nejmíň třikrát. A proč tomu tak je? Netřeba vědět všechno, hlavně, že to funguje… Kolikrát si člověk povzdechne nad světem a vysloví nahlas: “Funguj!” i když je v přeplněné místnosti a nemá nic na práci. Funkčnost světa závisí na…. Na čem vlastně? Na tom, co vyšleme, nebo na tom, co dostaneme? A nebo na obojím? Jedno je jisté. Pokud chce člověk fungovat v tomto světě, musí se naučit dávat, ale i brát. Pokud tyto složky nejsou v harmonii, nikdy nebude šťastný, spokojený, vyrovnaný, nikdy nebude opravdovým člověkem, nýbrž brzdou, která nebrzdí zrovna, když jede z kopce… Ať je trochu podivín, trochu magor, exhibicionista, excentrik, narcista, ať už si ujíždí na čemkoliv, prosím, ať má taky brzdy, který ho včas zastavěj. Neřítit se do průseru je občas fajn… Někdy se to zdá nekonečný, ale je to jen úvaha. Tak dobrou. Ať zejtra svět zase funguje a my můžeme v klidu splynout s davem… Pusu… Já
Pustina⏱️ Doba čtení: cca 2 minuty
Nápad – ★★★☆☆
Ústřední myšlenka o rovnováze mezi braním a dáváním a vnitřní prázdnotě je sice klasickým, ale stále velmi nosným tématem pro úvahu. Nápad však trochu trpí tím, že myšlenky poměrně rychle přeskakují od jedné k druhé – od středobodu vesmíru přes karmu až po osobní „brzdy“. Pokud byste si vybral jen jednu silnou metaforu a tu rozvedl do hloubky, text by získal mnohem silnější a ucelenější údernost.
Atmosféra – ★★★★☆
Text má velmi autentickou, intimní a lehce melancholickou náladu, která připomíná noční zápisek do deníku. Čtenář z něj snadno vycítí autorovu frustraci smíchanou s hlubokou touhou po životní harmonii. Neformální tón a osobní zakončení na konci vytvářejí silné pouto se čtenářem a dodávají úvaze sympatický punc upřímné zpovědi.
Provedení – ★★★☆☆
Stylistická plynulost je bohužel trochu narušena nadměrným používáním tří teček, které zbytečně kouskují rytmus a text kvůli nim působí útržkovitě. Slovní zásoba je ale velmi přirozená a přechod mezi filozofickými otázkami a hovorovými výrazy v tomto moderním pojetí úvahy funguje skvěle. Pro příště doporučuji text rozdělit do odstavců a používat standardní interpunkci, aby vaše myšlenky mohly lépe dýchat.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi upřímnou a syrovou úvahu, která skvěle zachycuje chaotickou povahu lidských myšlenek těsně před usnutím. Její největší silou je naprostá autenticita a čtenářsky blízká touha najít rovnováhu ve zmateném světě. S trochou větší strukturální disciplíny a zaměřením na jeden hlavní motiv se vaše psaní snadno posune o úroveň výš. Určitě v psaní pokračujte, máte přirozený talent pro vyjádření vnitřních pocitů!