Povídka

Tanečky v lázních

Tanečky v lázních

 

Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrnáct dní pomůže k částečnému vyřešení mých tělesných problémů, nebo mi alespoň uleví od bolesti.

Přisedl si ke mně muž a hned spustil: „První den? To já mám za sebou do prdele víc jak půlku. Karel,“ a podával mi ruku.

Zrovna jsem měl v jedné ruce vařené vejce a ve druhé slánku a nůž a plnou pusu vajíčka a chleba. Po vteřině, když jsem se snažil o náznak, že nemohu, přisednuvší znejistěl ale i tak se bez okolků posadil. Měl jsem co dělat, abych při pohledu na jeho reakci nevyprskl vajíčko na stůl. Když se mi konečně ústa uvolnila a já mohl již promluvit, naschvál jsem počkal, až bude host sedící naproti v té samé poloze, jako jsem byl já. Vstal jsem a nastavil mu svou paži. „Venda. Těší mě. A v prdeli mám dvě půlky.“ Jen počkej, já ti ukážu. Obtěžovat hosty, když jedí. Karel s plnou pusou vstal a snažil se mi podat svou pravici, přesto, že v ní měl vařené vejce. Ve druhé svíral slánku a chléb. Potřásl jsem mu rukou tak vehementně, až jsem mu ono vařené vejce rozmačkal a tím třesením vysypal i obsah slánky na stůl.

   „Já jsem kurva už,“ nenechal jsem ho domluvit. Mám rád svůj rodný jazyk a na takové věty jsem připraven okamžitě reagovat. „Ty jsi už kurva? To já myslel, že se takovým jako ty říká kurevník.“

   „Ale ne, já chtěl říct ty vole, že,“ opět moje stará bolest. Nenávidím lidi, kteří za každým slovem říkají vole.

   „Promiň, ale já snídám radši s lidmi, než s volama.“

Konečně muž pochopil, s kým snídá a nechal mě dojíst. I přesto, že se mnou ukončil konverzaci, stačil během jídla pronést šest sprostých slov na účet kuchaře, kuchyně, obsluhy a uklizečky. O té poslední se vyjádřil jedním krátkým, výstižným slovem, které bych v křížovce zapsal legendou jako spodní část ženy na čtyři. Jak jistě správně tušíte, pata to není.

 

Při obědě si Karel sedl k jinému stolu. Vůbec mě to nemrzelo. Jenže ke mně si přisedla dáma, která byla o dvě století starší, než já a dělala na mě cukrbliky tak vehementně, že mě přešla chuť na jídlo a toužil jsem, aby mě Karel otravoval svými vulgaritami.

   „Jestli nemáte po obědě napilno, mohli bychom si zajít do nějakého musea, či na konzert. Miluji staré věci.“

Nejsem hrubián a tak jsem radši neodpověděl, že staré je také pořekadlo, svůj k svému a jen jsem podotknul, že hudba není věc.

„To byla pouhá komparace,“ dodala.

Vyslovovala ty hlásky tak urputně, že jsem jí odmítl slovy: „Je mi opravdu líto, ale mám ještě thajskou erotickou masáž. Jestli budu mít znovu tu ďáblici jako včera, budu za dvě hodiny unaven stejně, jako po návštěvě obou vašich historických institucí.“

Ani dáma si ke mně již nikdy nesedla. Zato večer, když jsem se procházel po krásné kolonádě, mě oslovily dvě, no řekl bych krasavice přibližně v mém věku, ale budu objektivní. Oslovily mně dvě postarší dobře udržované historické památky.

„Nechtěl byste si jít zatančit?“ zeptala se ta s novou omítkou na tváři a s podepřenými prsy silikonovým lešením.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 9 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 9 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
0