Případy pana Nováka – Případ v korzetu

Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu mít tolik nudných historek. Myslel jsem si, že to bude samá akce a nejen sedět v autě a čekat než se něco stane.
Ale teď se mi to už konečně podařilo. Dostal jsem případ. Tedy dostali, já a moje parťačka Gabrová.
Přijeli jsme hned na místo činu. Jednalo se o malé klenotnictví v západní části Prahy. Gabrová odešla najít pana Raviolli, kterému patří obchod, aby zjistila, co se stalo. Já mezitím přišel k rozbité výloze. Všude kousky skla, poházené prsteny, náušnice, náhrdelníky, nic nebylo tam, kde má být. Prošel jsem opatrně dveřmi do klenotnictví a uviděl tu scenérii mnohem lépe. Pokladna nebyla vypáčena a dokonce i plná. Nešlo mi to do hlavy, proto jsem odešel k majiteli. Seděl na zadní části sanitky obmotaný dekou a vedle stála Gabrová.
,, Ukradl něco?” zeptal jsem se pana Raviolli, poté co jsem k nim přišel. Ten prostě odpověděl ,, Ano i ne.” Nechápal jsem. Gabrová to na mně poznala a začala ,, v klenotnictví nic nechybí, ale … Pan Raviolli má nad klenotnictvím být a v něm trezor s penězi, jestli už chápeš, kam tím mířím …” ,, No jasně, už chápu. Takže pane Raviolli viděl jste pachatele?” ,, Ano, vypadal jako žena z nějaké westernovky.” Ach, tak to jsem nečekal … ,, Byla to žena?” ,, Nevím.” odpověděl smutně a zaraženě zároveň. Propustili jsme ho a šli k autu.
Tam jsme s Gabrovou přemýšleli nahlas a zkoušeli jsme myslet.
Najednou mě něco napadlo ,, kde se dají sehnat takové kostýmy?” Gabrová pochopila a vytočila Lennyho, kolega co dokáže cokoliv zjistit. ,, Ahoj Lenny, hele najdi mi obchod s kostýmy poblíž toho klenotnictví ……. Díky.” dořekla a hned mi ukázala cestu. Nasedli jsme. Bylo to jenom pár ulic.
Přijeli jsme k obchodu. Naštěstí měli otevřeno. Vešel jsem první a hned se setkal s prodavačem za pultem. ,, Dobrý den, přejete si?” zeptal se. ,, Ano, kriminální policie.” ,, Stalo se něco?” skočil mi do řeči. ,, Ano stalo, nepůjčoval si tady někdo kostým westernové tanečnice nebo tak něco?” zeptala se Gabrová
Uběhlo ani ne deset minut a už nám prodavač pojmenoval pachatele ,, ah ano, pan Sobotský, pamatuji si ho velmi dobře. Takový milý mladík, udělal snad něco?” ,, To ještě nevíme, děkujeme a nashledanou.” ukončil jsem rozhovor a s Gabrovou zmizel v autě. Jeli jsme ihned na stanici.
,, No ovšem, Sobotský, třikrát trestaný za malé krádeže. Tady máte fotku. Jo a dal jsem na něj vyhlásit zatykač.” prohlásil Lenny a podal nám fotku. ,, Dík,” poděkovala Gabrová a řekla ,, jedem za jeho manželkou. Třeba bude něco vědět.”
Zazvonili jsme asi pětkrát a pořád se nikdo neozval. Už jsem chtěl vyrazit dveře, ale otevřela je malá otrávená žena. ,, Co chcete?” ,, Novák kriminální policie, jdeme za vámi ohledně manžela.” řekl jsem tak tvrdě, div se paní Sobotská nezklátila k zemi. Pustila nás dovnitř a začala.
,, Muž říkal, že už s tím skončil, že je čistý. Já mu to ale už nevěřila, když si domů přivlekl tu tašku. Vypadal jak ženská, nic neřekl a zase zmizel.” dovyprávěla nám žena. ,, Kdy?” ,, Včera odpoledne.” ,, A nevíte kam šel?” ,, Den předtím blábolil něco jako, že si uděláme výlet do Ruska nebo do Polska? teď přesně nevim.” ,, Děkujeme za váš čas.” rychle jsme vystřelili do auta. Já řídil a Gabrová zavolala Lennymu. ,, Jo díky.” a zavěsila. ,, Viděli ho na nádraží, má korzet a z něj mu prej padají peníze.” Co to je za člověka, to fakt netuším. Okamžitě jsme jeli na nádraží. Cesta byla docela dlouhá. Jsme vybrali snad všechny slepý ulice. Tak fajn trošku jsme zabloudili. Fajn já jsem zabloudil.
Dorazili jsme ale naštěstí včas. Pachatel se válel po zemi, chytal létající peníze a volal ,, to je moje!” Všichni na něj jen zmateně koukali. Pomalinku jsem se k němu přiblížil. Au! Dostal jsem ránu, a další. Tak jsem to nemohl nechat. Bojovali jsme spolu, nakonec mu Gabrová rychle nasadila pouta a já jí mohl jenom děkovat. Pachatele odvedla do auta a přinesla mi pytel. Já začal sbírat peníze ze země a že jich bylo. Trvalo mi asi hodinu než jsem všechno nacpal do pytle. Přišel jsem k autu a auto nikde. Prošel jsem snad celý parkoviště a auto pořád nikde. Najednou jsem si uvědomil, že nemám u sebe ani mobil ani peníze. Jelikož jsem si nemohl zavolat pomoc, pomyslel jsem si, že tu holt budou někoho hodně bolet nohy.
Když jsem se doplazil celý vysílený až do stanice, přišel pan Raviolli. Společně jsme pak spočítali všechny peníze z pytle plus ty, co měl Sobotský u sebe v korzetu. To nám zabralo celý večer. Ráno se vše vrátilo majiteli. Sobotský je v dočasné vazbě, půjde k soudu. A já s Gabrovou o historku navíc. Po takové akci jsem toužil.