Povídka

Povedený mejdan

Autor: Smrk
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)

 

„Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě! Naši jsou v tahu, tak to roztočíme! Bude to mohutný! Hotová smršť! Přijde spousta buchet a chlastu bude až na záchytku!“ zvolal zkušený Šulc za svým kamarádem Jirkou a spokojeně zamířil na stanici autobusu následován svým spolužákem Ludvíkem.

„Počkej, dneska poznáš něco lepšího, než jsou ty tvoje logaritmy, vole! Budou velký orgie! Kaligula by zblednul závistí, kdyby to viděl!“ vysvětloval světácky Šulc a zapálil si.

„Můžu si vzít s sebou algebru?“ zeptal se nesměle jeho spolužák.

„A má dobrý kozy?“ optal se chtivě zkušený Šulc, ale když zjistil svůj omyl, oči mu pohasly a zaťukal si prstem na čelo.

„Seš ňákej vadnej, ne?“ ulevil si ještě, a dodal, že pozval tolik holek, že možná budou muset ty ošklivější vyhodit, protože pro ně nebude místo.

„A kdo tam vůbec všechno bude?“ vyzvídal dál Ludva, pohrávaje si nervózně s kružítkem.

„No, Já, vole, Ty, vole,… a… oni, vole! To je dobrý, co? Teda, se mnou je ale prča!“ řekl spokojeně zkušený Šulc a upřímně se rozesmál. Potom si odplivl, prohrábl patku a pokračoval.

„Ba ne, teď bez prdele! Budeš tam ty, já, Jirka Krunclík, Fuckie a Pšenda. A z holek Iveta, Valérie, Andrea, Růža, Denisa, Dáša a Klára. No moře buchet! Na některý z nás vyjdou dvě! Bude to vostrý, těš se!“ konstatoval Šulc a dal si šluka. „Takový kůže jsi ještě neviděl! Ty nádherný postavy a ksichty, mňam, mňam, a hlavně … maj kozy! To je hlavní! A to dole taky! Se ti, vole, zatmí před vočima! Kvalitka, uvidíš! Natlačíme do nich deci bílýho a nebudou k udržení, já je znám. Hned budou ze sebe strhávat šaty a nakonec budeme ještě prosit, aby nás už nechaly zapnout poklopec!“

„A skutečně se domníváš,“ svraštil pochybovačně tvář Ludva, „že tam mezi námi a těmi děvčaty k něčemu dojde? K nějakému dvoření, či dokonce intimnostem?“

„Vo tom, vole, neštuduj! To je ložený!“ uklidnil ho světák.

Ludvovi blýskly smyslně oči a pravý řezák se mu nebezpečně obnažil. Zdálo se, že je v tuto chvíli duchem nepřítomen.

Tak šli podél staré oprýskané zdi s nápisem Sláva komunismu, a když zatočili za roh, Šulc zvolal: „Hele, vole, sámoška! Víš, co musíme?!“

Ludva si zmateně prohrábl tmavé krátké vlasy a tázavě upřel oči na svého zkušenějšího kamaráda.

„No přece musíme koupit ňáký primoše, vole, nebo chceš chytit Aidu?“

Ludvík odpověděl záporně a pak se zeptal, co to je.

„To je taková nemoc, vole, co po ní umřeš! Přenáší se pohlavnim stykem. Tak co, chceš umřít?“

„Nikoliv,“ odvětil Ludva a otřel si zpocené ruce do zelených manšestrových kalhot.

„A zapíchat si chceš?“ vyzvídal dál Šulc.

5/5 (3)

O autorovi

Smrk

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

2 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Hamajda
Člen
6 let před

Asi bych pořád neopakoval, jak je Šulc zkušený, ale je to dobrý, podobnejch večírků jsme všichni zažili:)

Václav IV.
Host
Václav IV.
7 let před

Bomba. Tohle mě fakt pobavilo. Pěkně a vtipně napsané.

Četba díla zabere cca 22 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (3)

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 22 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (3)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
aneb o komunikaci ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
0