Povedený mejdan

(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)

„Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě! Naši jsou v tahu, tak to roztočíme! Bude to mohutný! Hotová smršť! Přijde spousta buchet a chlastu bude až na záchytku!” zvolal zkušený Šulc za svým kamarádem Jirkou a spokojeně zamířil na stanici autobusu následován svým spolužákem Ludvíkem.

„Počkej, dneska poznáš něco lepšího, než jsou ty tvoje logaritmy, vole! Budou velký orgie! Kaligula by zblednul závistí, kdyby to viděl!” vysvětloval světácky Šulc a zapálil si.

„Můžu si vzít s sebou algebru?” zeptal se nesměle jeho spolužák.

„A má dobrý kozy?” optal se chtivě zkušený Šulc, ale když zjistil svůj omyl, oči mu pohasly a zaťukal si prstem na čelo.

„Seš ňákej vadnej, ne?” ulevil si ještě, a dodal, že pozval tolik holek, že možná budou muset ty ošklivější vyhodit, protože pro ně nebude místo.

„A kdo tam vůbec všechno bude?” vyzvídal dál Ludva, pohrávaje si nervózně s kružítkem.

„No, Já, vole, Ty, vole,… a… oni, vole! To je dobrý, co? Teda, se mnou je ale prča!” řekl spokojeně zkušený Šulc a upřímně se rozesmál. Potom si odplivl, prohrábl patku a pokračoval.

„Ba ne, teď bez prdele! Budeš tam ty, já, Jirka Krunclík, Fuckie a Pšenda. A z holek Iveta, Valérie, Andrea, Růža, Denisa, Dáša a Klára. No moře buchet! Na některý z nás vyjdou dvě! Bude to vostrý, těš se!” konstatoval Šulc a dal si šluka. „Takový kůže jsi ještě neviděl! Ty nádherný postavy a ksichty, mňam, mňam, a hlavně … maj kozy! To je hlavní! A to dole taky! Se ti, vole, zatmí před vočima! Kvalitka, uvidíš! Natlačíme do nich deci bílýho a nebudou k udržení, já je znám. Hned budou ze sebe strhávat šaty a nakonec budeme ještě prosit, aby nás už nechaly zapnout poklopec!”

„A skutečně se domníváš,” svraštil pochybovačně tvář Ludva, „že tam mezi námi a těmi děvčaty k něčemu dojde? K nějakému dvoření, či dokonce intimnostem?”

„Vo tom, vole, neštuduj! To je ložený!” uklidnil ho světák.

Ludvovi blýskly smyslně oči a pravý řezák se mu nebezpečně obnažil. Zdálo se, že je v tuto chvíli duchem nepřítomen.

Tak šli podél staré oprýskané zdi s nápisem Sláva komunismu, a když zatočili za roh, Šulc zvolal: „Hele, vole, sámoška! Víš, co musíme?!”

Ludva si zmateně prohrábl tmavé krátké vlasy a tázavě upřel oči na svého zkušenějšího kamaráda.

„No přece musíme koupit ňáký primoše, vole, nebo chceš chytit Aidu?”

Ludvík odpověděl záporně a pak se zeptal, co to je.

„To je taková nemoc, vole, co po ní umřeš! Přenáší se pohlavnim stykem. Tak co, chceš umřít?”

„Nikoliv,” odvětil Ludva a otřel si zpocené ruce do zelených manšestrových kalhot.

„A zapíchat si chceš?” vyzvídal dál Šulc.