„Přistáváme!“ Zavolal jsem na kolegy a připoutal se. Tato planeta je obydlena myslícími bytostmi. Měkce jsme dosedli do hlíny třetí planety, o které jsme měli informace, že by tu měl být život.
“Co dál, Tongu?“ Zeptal se mě Tomb.
Přikázal jsem vyrazit. Všechny faktory souhlasí s našimi podmínkami. Nasedli jsme s Tombem do skútru a vyrazili na vyhlídkový let. Vzlétli jsme nad krajinu.
„Tady je nějaká obrovská stavba. Pokusíme se navázat kontakt,“ řekl jsem celkem zbytečně. To všechno Tomb přece věděl. Žádní tvorové tu ovšem nejsou. Je ráno. Asi ještě všichni spí.
„Tongo, podívej, tady to vypadá, jako přistávací hala u nás.“ Zvolal nadšeně Tomb, když spatřil škvíru, která připomínala naše přistávací škvíry. Naše skútry jsou skoro ploché a tím mají nejlepší tvarové podmínky pro kluzký let. Proto jim přezdíváme škvíráci.
„No jo, přistaneme,“ rozhodl jsem ovšem zase zbytečně, protože automat nás už naváděl na přistání. Zasunuli jsme se do otvoru. Přesně jako u nás. Že by tady měli stejné létací moduly, jako máme my? Všechno je možné. „Pojď,“ řekl jsem a soukal se z průlezu ven. Sotva jsem opustil skútr, zšeřilo se a celý otvor se zakryl něčím tmavým. Tomb zůstal ještě v kabině.
“Aha, reagují na přistání a zavírají otvor,“ pomyslel jsem si a stanul jsem na okraj haly. Vtom se stalo něco nečekaného. Otvorem dovnitř vlétla druhá loď a obrovskou silou narazila do našeho skútru. Tento náraz rozdrtil Tomba i celou příď stroje. Okamžitě po nárazu vylétla loď ven, aby se novou větší silou znovu vrátila a dorazila to, co poprvé načala. Znovu a znovu narážela do skútru jako drtič odpadků. Stál jsem na kraji haly a pozoroval dílo zkázy. Když cizí loď odlétla, sedl jsem si na zem a nešťastně pozoroval zničenou loď.
„Co budu dělat?“ stoupl jsem si na kraj haly a pozoroval cizí a neznámou krajinu. Chvíli nato nějaké kleště mou poničenou raketu vytáhly ven a já zůstal ve škvíře sám.
–
Rony po několika pokusech zaklel: „Sakra, zase jeden bankomat, s ucpanou dírou pro kartu. Já nevím, co tam ty lidi pořád cpou.“ Vyndal kartu z přístroje a nehty vydloubl z útrob bankomatu podivnou kartu z neznámého materiálu, kterou svým pokusem dostat svou kartu dovnitř pochroumal. Zběžně a bez většího zájmu si ten kousek kovu prohlédl a hodil jej do nedalekého koše. Pak se otočil a šel dál, pozorujíc popeláře, který vysypal odpadky do vozu, včetně malého hranatého cosi, co vzdáleně připomínalo vesmírnou loď.
–
Kapitán seděl na okraji škvíry a přemýšlel, co dál. Bez Tomba, který je ve skútru zřejmě mrtev, bez lodi, a bez jakékoli naděje.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Koncept miniaturních mimozemšťanů, kteří si spletou běžný lidský předmět s vesmírnou architekturou, je sice známějším sci-fi motivem, ale zasazení do bankomatu je velmi svěží a vtipné. Zápletka má skvělou pointu a přináší výborný kontrast mezi epickým vesmírným dramatem a banální lidskou každodenností. Je to nosná myšlenka, která čtenáře zaručeně pobaví.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle zachytit onen děsivý moment zkázy z pohledu malých mimozemšťanů, který ostře a komicky kontrastuje s otráveností člověka, jemuž nejde vložit karta. Emoce hlavního hrdiny po ztrátě přítele by však zasloužily trochu více hloubky, momentálně působí poněkud ploše a zkratkovitě. Celkově ale text velmi dobře vtáhne do děje a udrží pozornost až do překvapivého odhalení.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh je velmi čtivý a má svižné tempo, které rychle a plynule spěje k pointě. Stylistika by ale snesla uhlazení, zejména v dialozích a vnitřních monolozích, kde se zbytečně opakují slova a některé věty působí trochu strojeně. Dej si také pozor na pravidla psaní přímé řeči (po replice následuje malé písmeno u uvozovací věty), ale nenech se tím odradit, protože obsahově a vypravěčsky jsi to zvládl výborně.
Celkové hodnocení:
Máš před sebou velmi slibný text s výborným nápadem a skvěle načasovanou pointou, která čtenáři vykouzlí úsměv na tváři. S trochou péče o stylistiku a hlubším vykreslením emocí postav by se z této povídky stala naprostá perla. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a cit pro situační absurditu!