Povídka

Drama
Četba díla zabere cca 11 min.

 

Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, který udržoval tempo na bubny. Společně tvořili ladnou píseň, kterou doprovázela mladá žena, která držela v obou rukou mikrofon a se zavřenýma očima odříkávala rým za rýmem. Obecenstvo kývalo hlavami. Většina. Ta menší část tancovala a usmívala se. Muži u toho drželi v rukou sklenice s rumy a whisky, ženy zase víno a šampaňské.

Byla jednou z těch, kteří se ponořili do tance. Až na to, že jako jediná neměla svůj protějšek. Už si ani nepamatovala, od koho dostala pozvánku, ale dlouho nebyla mezi lidmi. Při tanci se občas podívala na kytaristu, kterého tím očividně zaujala. Tempo se na chvíli zrychlilo, všichni se smáli. A pak hudebník odložil svou kytaru, postavil se k mikrofonu a spolu s pouhým rytmem bicích slovy dělal zvuk zvukem. Text pojednával o ženách, které poznal, ale které ho zradily, metaforicky a s velkou přesností promlouval do duší těch, které ještě nespatřil. Očaroval ji. Jako by to byla slova anděla. Oblečeného do černých kalhot s černým tričkem.

Po koncertě seděl u baru a poslouchal další vystupující.

„To nebylo vůbec špatné,“ řekla tanečnice a sedla si vedle něj.

„Copak si dáš?“

„No teda? Taková drzost. Ještě se mě ani nezeptá na jméno, a už se mě snaží pozvat na drink.“

„Copak si dáš, eeeeh?“

„Heh, na to, že ti to jde se slovy na jevišti, tak jsi v konverzaci se ženou slušný začátečník.“

„To bude tou věcí.“

„Jakou?“

„Když muž potká opravdu zářící hvězdu tančící uprostřed sálu, často zapomene svou řeč.“

„To bylo lepší.“

„Můžu znát tvoje jméno?“

„Michelle,“ usmála se a napřáhla k němu ruku.

„Těší mě. Já jsem James,“ opětoval úsměv a potřásli si. „Tak co si dáš? Mají tady dobré šampaňské, horší víno a velmi mizerné Martini.“

„Ale kdybys nekecal, Jamesi!“ ozval se barman, který o kus dál naléval hostu rum.

„Dám si Martini,“ mrkla na barmana.

Společný rozhovor doprovázel zbytek jejich večera v klubu. Smáli se, tancovali.

„Jednou jsem měl takovou nehodu. Šlo o jedno z prvních vystoupení. Jak už to tak bývá, člověk je nervózní. Nebyl jsem si úplně jistý kvalitou mého hraní. Při zkouškách mi často tu a tam vypadnul rytmus nebo nota. Stávalo se mi to zřídka, ale i tak mě to uvádělo do rozpaků. Nejčastěji teda před koncerty. Zvláštní, jak je jednoduché myslet na své nedostatky a pomalu si ani nepřipustit, v čem vynikáme. Ladil jsem, různě napínal struny, až se ozvalo, že máme jít vystupovat. Vyskočil jsem na jeviště a řekl si, že udělám trochu show. Trochu jsem zatancoval a pohodil s kytarou na řemínku do stran. Lidé se chytili. Pár písní a byli naši. Houpali se do rytmu a já nabíral na sebevědomí. Moc se mi zalíbilo, jak reagovali na každou vylomeninu, která mě napadla. A tak jsem nepřestával. Až jsem najednou využil hluchého místa v písni a zkusil si kytaru obtočit kolem těla. V tu chvíli řemínek povolil. Kytara se vznesla jako raketa. Někdo ještě stihl vykřiknout a ukázat na ni prstem. Myslím si, že mi v hlavě zněla písnička Rocket Man od Eltona. No. A jak tam tak stojím a pozoruju letící nástroj, ostatně jako by to byla věčnost, říkám si, chytím ji. Chytím ji a budu hrát dál! Natáhnul jsem ruce ve chvíli, kdy se ke mně přiblížila, ale jako by byly spíše zdí. Kytara se od nich odrazila a vyrazila směrem k publiku. A víš, co ostatní udělali? Ještě jsem měl naději, že ji někdo chytí, šetřil jsem na ni snad rok. Všichni se rozestoupili, jako by to byl koňský trus. Kytara dopadla na parket a rozletěla se na stovky kusů. Naše zpěvačka Tina naštěstí obratně zachránila celou situaci. Zvolala poděkování a bubeník zabubnoval ukončující noty, načež jsme se všichni uklonili.“

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Pravá láska je  jako pohádka ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
v Normanově říši Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše...
  Bylo mi přes třicet a všehovšudy jsem neměla nic. Nemyslím si, že úplně nic, jasně, mě...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
0