Jako koule v kulečníku,
tak se často potácím,
ať když do mě někdo vrazí,
se hnedka neskácím.
Stejně nejsem zoufalec,
co si řeže žíly,
ale to, co jsem se snažila,
u toho by tohle všichni pochopili.
Chodím do posilky,
kam naštěstí nechodí nějaký přezrálý okurky.
Ty by zežloutly jako starého sešitu stránky.
Nebo jako předtím, než shoří,
uhelné oharky.
Nejhorší je přebytek potu. Chodící vodopád,
který si poleje i svou vlastní botu.
Špeky. Ty bílé, vyvalit na sluníčku,
a se opálí, a nejsme tak napůl bílí,
i u stromečku.
Buď černí, nebo bílí. Nebo třeba oranžoví.
Můžeme pak dát fotku či příspěvek na příběh
facebookový a profil instagramový.
Tam se chodí kvůli svalům,
páč holky rády vidí u chlapů vypracovaný břišní svaly.
Taky bicepsy, ty měl i Ježíš.
Ani nemusí být ramenatý,
ale mladí kluci by je možná mít měli,
když je vidíte i u mého táty,
a tomu táhne na rok padesátý.
Hlasité předčítání
