Potichý šepot, šumění listů,
studený vánek, vzdávám hold místům,
zalitým vodou, líbeznou písní
nebo pochmurnou, v pohodlnosti s tísní.
Vidím ty plochy, jak na ně déšť sype,
i když jsem doma, je to tím tichem?
Jsou to ty představy, večerní vzpomínka,
jarní chmury, je třeba přikládat polínka.
Je třeba aktivity i v období dešťů,
přidat k odvěké hudbě symfonii žesťů.
Člověk by měl jít dál, déšť plyne,
obloha se vyjasní, vítr mraky odvane.
Uměním lze čerpat odvahu k razantním krokům,
jen nebýt moc zhýčkaný, nečekat, až déšť naplní stoku.
Hlasité předčítání
