Mám rád teplo a světlo,
žiji v zimě a děsivém šeru.
Mé štěstí jen něco smetlo,
od tmy tento trumf beru.
Na konci života se v tunelu
světlo rozsvítí,
konečně mé oči něco objeví.
Takto skončit nechtěl jsem,
měl jsem svůj vlastní sen.
Teď rozbité brýle mám,
jak potkan s pastí na krku.
Co já s tím vlastně udělám,
nestačí žalostná vlna výkřiku.
Chci zase prohlédnout a vidět,
nikdo mi nemusí nic závidět.
Jsem jak slepec, co žije v noře,
světlo přineslo by radosti moře.
Hlasité předčítání
