Poezie

Jarní vlnění

Autor: Motýlek
Toto dílo je (6/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

 Vlní vody času

pohupují předjařím

v uvolněném rytmu

nevázaného veselí.

 

Provibrovávají

 prostorové prohlubně

i když zajde slunce

a rozplývají mraky.

 

Šplouchají:

máme svoje

slunce – žblunce

je to naše pampeliška!

                                                        Foto: Jitka Havlová

5/5 (1)



<< Část 5         Část 7 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
Vyrytá v obrysu každodennosti Zachycena ve vláknech zvyků Rozmělněna do srdce vzlyků...   Vzp...
Vyprosil jsem si od denního pána oblohy noc která obrátila mne naruby shrbený te...
Jsi žár co spálil všechna proti
Neumíš kreslit? Krasopisně psát? Zpívat, básnit, textovat? Na žádnej hudební nástroj hrát? ...
Má láska k tobě roste, mé srdce je čisté, prosté. Jsi mužem, jenž mi učaroval, polibky něž...
Začal jsem žít, když postavili mě ke kormidlu a opustili loď plachty potrhané prázdn...
Ráda pozoruju z voňavé slunečné stráně pastvinu u lesa a na ní stádo krav. V tom soustř...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Láska je kruh nekonečný oběh kolem bodu se silou gravitační ve strachu před nebezpečn...
Nemoc je služebníček Boží, je v nás tak jako Duch a kdo ji do svého srdce vloží. uzavř...
Cítila jsem se spoutaná dnešní dobou, cítívala jsem se, jako když se brouzdám mlhou. Pesimismus...
Nemůžu spát, otáčím se z boku na bok. Plíce mě pálí, mám ucpaný nos. Hlava ta třešt...
Uprostřed zenu oázy vyrovnanosti jingu i jangu stavěl jsem už od mala temnou ko...
Tak hluboko jsem v tom ještě nevězel Dvakrát za den kocovinu A ještě teď se třesu A pí...
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
v poslední době si žiju dost na hraně - navenek se mnou je možná i švanda. uvnitř však cítím...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
Mám ráda tvoje dotyky, jak mi hladíš ramena, tvář i kotníky. Mám ráda, když mě políbíš......
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
výkřiky do tmy a výkřiky do světla - bylas snad opilá když jsi se vysvlékla?   ...
Ve smíru s galaktickou kocovinou nalitou do půllitru nekonečnosti a uzavřenou do krabi...
Jsi žár co spálil všechna proti
0