Jak vlny jdou nahoru a dolu
utápím se s podzimem
v lepkavém sladkobolu.
S šedou myší strachy tiším
nebuď smutná, vodo rmutná
sama vím, že ty smutky odplavím.
Třeba v lednu co je špatné
klesne ke dnu a já zase v plné kráse
perlu ze dna vylovím.
Zatím ale je to bledé
v lednu voda tuze zebe
nevím zda ji z ledu prorazím.
Sbírám sílu, ztrácím víru
pochybnost ta myška šedá
pořád hledá na co ještě narazím.
Duše smutná rtutí chutná
třeba s ledem kilo smutku
ze své duše odstraním.
Foto: Jitka Havlová
Hlasité předčítání
