Poezie

Peříčko

Autor: Motýlek
Toto dílo je (19/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

Bylo bílé

bylo lehké

nadýchané

bylo suché

plulo vzduchem.

 

Bude světlé

zatížené

kapkou vody

perel vztahů

lesklým vzhledem.

 

Někdy zdobí

 někdy zlobí

někdy láká

loďka vratká

zatím jede.

 

Zatím plave

po hladině

vesla nemá 

stejně už je

odsouzena.

 

Zapletena

do osidel

sítin tenat

letmých lásek

malých dramat.

 

Jednou klesne

přemožena

potopí ho

vlastní  touha

mít klid.

    Foto: Jitka Havlová

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 18         Část 20 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

animální přitažlivost jsoucen – moc si ji užívám. přesto jsem rmoucen – žádná ta ani...
Modré zvuky spící temnoty, zní to jak flétna, jsi to ty? Možná spíš jako by plech na střechá...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
říkám si proč ne – i když... co já vím o tom? - není čas přemýšlet - možná až potom - ...
Osiřelá dívenka u hrobu na zemi pláče a naříká: "maminko, vrať se mi!" Ve šp...
Jako oddych Naneseš pár slov na papír Stejně jsi předtím svačil rohlík s umělým točeným sal...
Města duchů   Ztrácí se v mlze co mi blízké bylo nekonečně vzdálené jsou blí...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
Ztracená duše Poslední soud Kapka krve stéká na zem, příčinou jsou trny, kobří jed ...
Doba a doteky černých brýlí Mizerný kafe v nonstopu V sobotu Ve tři čtvrtě na šest Jsem v to...
Okamžik   v éterickém rozplynutí ...
občas pozoruju ptáky ne,že bych je zaujal: maličký  vzdálený  součást zemské masy &nbs...
Kde křičí skonalí žízniví není jsoucna pranic a svět zdmi v nekonečnu oplocen absurdní svět,...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Tak hluboko jsem v tom ještě nevězel Dvakrát za den kocovinu A ještě teď se třesu A pí...
Potkali se dva a je tomu již řada let. Potkali se náhle, zničili jeden celý svět. &...
chudák holka – je zase zoufalá. - zkoušela na mě gesta dost troufalá - a teďkon lituje na co si...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Někdy mám pocit, že jsem bezvýznamný člověk, jakmile promluvím, lidé otáčej se zády. Víra ...
Kvílení meluzíny Meluzína bujaře kvílí, vzali nám všechno, posledního člověka, kterému jse...
U vysokoškolských kolejí stojí jedna dívka, smutná zdá se, však nepláče a nenaříká. To...
Bouře, blesky, třesky, plesky Stmívá se, slunce náhle odvrací svou jasnou tvář… Avšak m...
  co bych to víc komentoval? proč se tomu nesměješ? celou bych tě potetoval něčí...
Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
zdál se mi sen – noční můra - že věci co jsou můžou nebýt - zdá se mi sen – denně zn...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
Říkala si mi, že nenávidíš kus, svého prokletého života. Říkala si mi, že mě a temnotu ne...
Ráno se opírá o okenní rámy Se silou hrotu oštěpu A elegancí dámy Jeho světlo se láme ve...
0