Poezie

Sluncem zalitá

Autor: Motýlek
Toto dílo je (15/31) součást sbírky: 
Čtyři roční období
  

Ty krásná

zalitá světlem

bílá moje lani

v katedrále přírody

obkroužená svatozáří

malá lesní madono.

 

Už Tě možná

nikdy neuvidím.

Děkuji

i tak jsem dostal

napít

z poháru štěstí.

 

  Foto: Jitka Havlová

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 14         Část 16 >>

O autorovi

Motýlek

Vidět malé krásy světa.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zachumlám se do červánků, budu jedním z nich. Vrabci, kosi, pěnkavice zpívat budou ve větvích...
(Věnováno českému hudebnímu projektu Trist.) Tento svět, tak šedý a temný, rozťal moji duši...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
křičela „bolí to! – ach. auky. auky!“ já zas „mě mrzí to... tak čauky mňauky.“ – dn...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
  cestování – to je zlo! žere to jen prachy. a co z toho vylezlo? – hrůzy. děsy. strachy!...
všechno je zbytečné a všechno pomine - vše co se narodí zas brzy zahyne… - o sobě zb...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Nemíním se nijak přít, jen maniakální jsem, když věřím si, věřím v ně věřím v nás a...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
hlavně ne ten ostrej nůž! to bylo by moc rychlý – raději zkus rudou růž a tiše ze rtů vzdyc...
vždy jsem chtěl sdílet s těmi co pochopí. vždy jsem chtěl sdílet napříč časem. - ...
jak by mi někdo vyrval duši z těla - odešla tak náhle. navždycky. celá. a když si vzpomenu ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
Uprostřed zenu oázy vyrovnanosti jingu i jangu stavěl jsem už od mala temnou ko...
vracím se vlakem sám z prahy zpět do brna – každej tam koho znám mě trochu odrbal… však o č...
oči upřené do reflektorů, oba slepí, napůl hluší, ale srdce nám divoce bu...
hynku! viléme!! jarmilo!!! co nás to všechny zabilo? – láska či nenávist? chlad nebo vášeň? ...
Jako když motýl zatřepe křídly jako když slunce zahřeje tvář jako když pohladí někdo milý ...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
Ráno ve vlaku, každý přemýšlí. I ve snu. Krajina ubíhá netečně, A člověk zamyšlen, pono...
Nemíním se nijak přít, jen maniakální jsem, když věřím si, věřím v ně věřím v nás a...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
Začal jsem žít, když postavili mě ke kormidlu a opustili loď plachty potrhané prázdn...
Kde jsi  Lásko má, ztracená
0