Tam za horami a lesy, kde zamrzá tráva,
žije v království princezna o níž se mi zdává.
Království ukryté pod bílým sněhem,
princeznino srdce jest pouhým ledem.
Když sevřete ji v náručí,
nahrnou se vám slzy do očí.
Neucítíte totiž její křehké srdce bít,
je jí souzeno ledovou sochou být.
Já se jí však nehodlám jen tak vzdáti,
chci jí všechnu lásku světa dáti.
Chci jí i modré z nebe snésti,
hvězdy z noční oblohy do vlasů vplésti.
Princezna by prý měla chladnou zůstati,
chtejí tu chudinku držeti v oprati.
Království prý mělo by kostkou ledu být
a nikdy nepoznati krásný slunce třpyt.
Já však věřím, že sníh a led roztaje,
až princezna ledová pozná lásky taje.
Pak sluce jasné bude její tváře hřát,
na louce s motýli, budou si naše děti hrát.
Hlasité předčítání