Utopena ve tvých frázích,
naivně čekám, co dál bude.
V doposud neznámých nesnázích,
oči skleněné, líce rudé.
Snad to všechno byla pouhá slova,
co vycházela ze tvých úst
a já se jimi bažila znova a znova,
avšak realita byla jeden velký půst.
Velká slova, prázdné činy,
proč to takhle dopadlo?!
Přesto žádný pocit viny,
v srdci chybí citů křesadlo.
Hlasité předčítání
