Poezie

Cesta do nebe

Přijel před dům taxikář a řekl, že jedem do nebe.

Manželka se zhrozila, je to vůbec pro tebe?

Dneska nikam nejedu, nechce se mi umírat,

On na to však kroutil hlavou, nemůžeš si vybírat.

 

Nasedl jsem do vozu a začal jsem se smát.

Prý se mám podle pravidel pásy správně připoutat.

On však hlavu otočil a řekl s důležitostí pilota,

„Pravidla se dodržují až do konce života.“

 

Auto jelo, motor škytal a život se mi promítnul,

Jak jsem šplhal na úroveň, nebo jak jsem klopýtnul.

Najednou jsme zastavili. „Už jsem v nebi?“ cítil moji otázku,

„Kdepak, jen nám došel benzín. Váš život je na vlásku.“

 

Vystoupil jsem, došel domů, s ženou si dal večeři.

Že jsem byl na cestě k nebi, stěží někdo uvěří.

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Josef Stráca Ilko

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:


Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora


Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

jako bych tady ani snad nebyl… jak se mám přesvědčit že vůbec jsem? chovaj se ke mně jak b...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
loď se potápí – mávám rukama! - snažím se abych nikoho nezklamal - a sám se potápím – lid...
na smrt se neumírá – na smrt se žije! - a na život všichni umřeme! - zítra nás čeká jen...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
  „SLEVA NA VŠECHNY BRÝLOVÉ ČOČKY!“ – čtu zvenčí výlohu vstoje a mlčky – „SLE...
Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu, mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu. Má milá podej mi...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
možná si před spaním vyčistím zuby. co bych si nalhával – dělám to z nudy. spát se mi n...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...
něco z těch básní svých jsem dávno zapomněl. třeba – jak zněl tvůj smích? - čeho jsem m...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zemřela jsem. A strašně mě to zasáhlo. Nevím jak. Proč se to stalo. Všechno se zdálo být v p...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
všechno je zbytečné a všechno pomine - vše co se narodí zas brzy zahyne… - o sobě zb...
  jsem záře bez sluncí. jsem pouhý sen. jsem všechno nejsoucí – tedy nejsem… &n...
možná si před spaním vyčistím zuby. co bych si nalhával – dělám to z nudy. spát se mi n...
člověk – jen červík ve černé krabičce. - opuštěn. sám. na pospas osudu. - červík vša...
včera jsem rozhodl se dnes to vzdát a dnes jsem rozhodl se tomu smát! - kdybych se jednou snad r...
  každá mince má dvě strany… – motivy upřímné za maskou zrady. člověk pln štěstí ...
  dusím se… – nemám v čem podusit rýži… – nákupy (v tom dusnu!) mi jen přitíží ...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
je tady vlastně i docela dobře - kdo umřel - žil. kdo žije zas umře - můžeš žít poklidn...
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
pravda si žije vždy vlastním životem nehledě na to co o tom si myslíš – a stejně nemá to...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
0