Byl jeden dům, měl dva pokoje.
Byly pravé opaky a vedly spolu rozbroje.
První pokoj byl dočista prázdný, když do něj člověk vstoupil,
tak jediné co pocítil,
byla úzkost.
Úzkost z toho, že je na světě sám,
že ho nikdo nemá rád.
A podle toho se začal chovat.
Byl to chladný pokoj, pokoj temna.
Druhý pokoj byl dočista prázdný, když do něj člověk vstoupil,
tak jediné co pocítil,
byla radost.
Přestože prázdný byl,
přece jen se od prvního pokoje lišil.
Jeho stěny byly vymalovány.
Vymalovány těmi nejkrásnějšími barvami.
Barvami, ze kterých měl člověk touhu milovat.
Milovat, nejen sebe, lásku také umět rozdávat.
Byl to láskyplný pokoj, pokoj dobra.
Ty, člověče, jsi tento dům,
Tvá duše je jako tyto pokoje.
Proto vem každý do hrsti svůj rozum
a promysli, který z nich obydlen tebou bude.
Hlasité předčítání
