Poezie

Bloudím hlavou mladé dívky

Autor: Heroin

Bloudím hlavou mladé dívky,

bloudím v jednom velkém panoptiku.

Vzpomínky na cukrbliky,

popisky svých pohlavních styků,

to vše tady potkávám.

Bloudím hlavou mladé dívky,

ztratil jsem se a není cesty ven.

Výpadky paměti, krvavé střípky,

kéž by moje práce byla jen sen,

ale jsem uklízeč hlav mladých žen.

Bloudím hlavou mladé dívky,

chodím krvavými uličkami,

starám se i o vzpomínky,

prometávám se cestičkami,

co do nečisté hlav vedou.

Bloudím hlavou mladé dívky,

co zakopává o mrtvoly,

v další chvíli má v hlavě kvítky,

prochází rozpadlé budovy,

než slzami je pokropí.

Bloudím hlavou mladé dívky,

příšery tu potkávám,

Neponechám po nich ani smítky

a sám se sebou rozprávám.

Možná proto píši vám.

Uklízeč

Bloudím hlavou mladé dívky,

jsem uklízeč, co klid vám dá,

zabíjím v hlavě všechny pivky,

co na všechny zlé lidi má.

Její hlava už navždy prázdní zůstává.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Heroin

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Člen
7 let před

Zdravím, chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi byl ochotný domluvit se na spolupráci a popřípadě mi na sebe dát nějaký kontakt. Ráda bych použila některé tvé básně na festivalu, kterého jsem pořadatelem. Předem děkuji za odpověď. 🙂

Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

včera jsem rozhodl se dnes to vzdát a dnes jsem rozhodl se tomu smát! - kdybych se jednou snad r...
Vzpoura srdce   Pro srdce se hádám sám pro tělo se hádají jiní já z lásky k tobě hádk...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
  bývala bílá – bílá jak stěna – teď ke mně tulí se a tiše sténá… – mé stěn...
žiju si na noze docela vysoký – nevím proč neměl bych – život je divoký a smrt tak daleko. a...
vědět že ta krása patří ke mně držet tě pevně pak zas jemně podívat se do zářivých očí...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
Kdo z nás dvou?   Když nepůjdeš ty, tak půjdu já když nenabiješ ty, tak nabiju já když...
sudba samoty prvotina z jara 2016     prolog   mrtvá duše v tichu samoty...
otlučená, počmáraná ustaraně postává u silnice telefonní budka  - introvertní závan...
Ahoj krásko, co jsi zač?   Tvůj hlas zní hluboce, je ostrý, jako nože protíaj...
Přátelství — i koruny stromů si v podvečer tiše o něm povídají, když svými lístky se dot...
  Jednoho tichého večera, Když ke mně zvolna kráčela, Duše splín za sebou vláčela A v ...
dal jsem si k večeři dva párky v rohlíku … proč píšu co píšu? co stojí za zmínku? – mož...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Fénix ... náhle vstáváš z šedobílého popela
„píšu – tedy jsem!“ - vykládám svému psovi - asi chce jít ven - říká mi svými slovy…...
hodina příchozí pomalu utíká – to co mi dochází hned mi zas uniká a co mi uniklo pozdě mi do...
Jarní  Když jarní tání říčky naplní tráva je řídká mezi listím z podzimu, budí ...
odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se...
Tvůj kompulzivní zvyk laskat si vlasy testamentem je nekonečnosti a já taky nechci př...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Jsem Salieri Svářící se s Bohem A hledající svého Mózarta již jedno jsou s Ním ve svat...
všechno je zbytečné a všechno pomine - vše co se narodí zas brzy zahyne… - o sobě zb...
  přišel jsem k sobě – asi domů – a byla nuda – jako prase. – tak odešel jsem. při...
Blížím se k jezeru slunce se k západu kloní v ohybu rákosí na zlomek chvíle vidím dívku,...
    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
Nic? Poslouchej lépe! Pořád nic? Tak pojď blíž. Polož hlavu na mou hruď. Už slyš...
Smíření   V chatrném hávu, šatu zteřelém oči do sucha vyplakané kloní hlavu ...
Po autorkém čtení seděli jsme v salónku, kam nikdo, krom obsluhy lačnící po našem odchodu, necho...
0