Strach versus beznaděj
Viděl jsem obnažená těla své generace,
která s jejich svědomím šla si ruku v ruce…
Viděl jsem duše jejich pokřivené,
matné, jak uhel, zářící, jako stříbro
sedmkráte protříbené, zatavené do kadlubu…
Viděl jsem hory plné ledu, i sopky s přetékající
lávou, kde výstraha byla věcí, která plynula
z prostých světských řečí…
Trosky našich životů, které bojkotují novotu,
novota, která bojkotuje naše vítězství
nad pozemskou velmocí…
Zpívám tu píseň tesklivou od rána do noci,
již mi není pomoci…
Utopila jsem se v tomto světě,
v tom současném “kabaretě”!
Hlasité předčítání