- Pustota pracovní
Cítím velké pusto všude kolem sebe
Z toho zlého prázdna už mi v zádech zebe
Atmosféra v práci je zcela k ubití
Nulové je moje pracovní vyžití
Už to ze mě příliš dlouho ždíme šťávu
Už jsem z toho všeho v dost žalostném stavu
Stále více ve své pozici uvadám
Stále více smysl práce své postrádám
Stále více mě ta parodie ničí
Stále více se mnou ponížení cvičí
Stále více všechno stává se otravou
Celá moje práce je fraškou nepravou
Jen pár světlých chvílí chytám se jak stébel
Ale s šedou masou nedělá to předěl
Podprůměrnost všeho všechno zas prosytí
Stupidita všechno chytne zpět do sítí
Zahalí zas všechno do temného hávu
Už jsem z toho všeho v dost žalostném stavu
Oprávněně se té možnosti obávám
Po odborné stránce že tam dost upadám
Vyhoření hrozba přede mnou se tyčí
Úzkostí a strachem moje nitro křičí
Vyhlídkou to vskutku není moc lákavou
Celá moje práce je fraškou nepravou
Každý další den je utrpení hřebem
Každý další propad bolestným je vředem
Každý den se na mě hejno chmur vyřítí
Každý den se divím že se svět nezřítí
Každý den mám temných úvah plnou hlavu
Už jsem z toho všeho v dost žalostném stavu
Onu věčnou hrůzu už jaksi nezvládám
Nic jiného nežli odejít nežádám
Zůstat tady ještě chvíli se mi příčí
Naděje že zvládnu utéct ve mně klíčí
Chci už skončit s onou činností nezdravou
Celá moje práce je fraškou nepravou
Dříve než mě smutek bude chtít pozříti
Dříve než má hvězda přestane zářiti
Dříve než se stane pláč mým denním chlebem
Dříve než se zřítí na mě samo nebe
Musím rychle skončit s tou žalnou záplavou
Celá moje práce je fraškou nepravou
2. Pustota partnerská
Cítím velké pusto které na mě padá
Cítím svoje srdce které žalem strádá
Cítím že náš vztah se podlomil v základu
Že má v sobě velmi závažnou závadu
Společný náš život ocitl se v krizi
Staly se z nás zjevně dvě osoby cizí
Zmizela už všechna něha i mazlení
Zmizelo už všechno laskavé škádlení
Zmizela už všechna touha býti v páru
Zmizela už stopa milostného žáru
Zmizela už naše náklonnost zteřelá
Naše láska prostě bolestí zemřela
Živobytí naše je jen nářků řada
Pomalu se hrůzy nastolila vláda
Oba z toho máme pochmurnou náladu
Jak to spravit příliš nemáme nápadů
Každý den nám nosí utrpení ryzí
Staly se z nás zjevně dvě osoby cizí
Už je konec lásky něžného šálení
Už je konec úcty je konec chválení
Už jsme příliš dlouho v bludném kruhu svárů
Už jsme zřejmě přešli nenávratna čáru
Už je naše vůle ničit moc vetřelá
Naše láska prostě bolestí zemřela
Tady už je asi dobrá každá rada
Beznaděj se zvolna do všech koutů vkrádá
Celý náš vztah spěje k prudkému propadu
Asi už ho nelze zachránit od pádu
Všechny naše touhy v temné díře mizí
Staly se z nás zjevně dvě osoby cizí
Přišla doba temna doba zlých znamení
Přišla doba trestů a těžkých zranění
Přišla doba v níž je bolest ve svém varu
Přišla doba v níž se daří jenom zmaru
Přišla doba zloby jež všechno setřela
Naše láska prostě bolestí zemřela
Něžná slova se nám ztratila v překladu
Namísto nich přišla éra zlých úkladů
A pak v našem vztahu začaly se střádat
Jenom samý podraz jenom samá zrada
Až nakonec všechno nenávist zastřela
Naše láska prostě bolestí zemřela
3. Pustota civilizační
Cítím velké pusto jež mi starost dělá
Cítím že má mysl musí zůstat bdělá
Neboť naše Zem je v posledním tažení
A to kvůli lidem a jejich bažení
Byť onen stav věcí není žádným tajem
V lidech příliš velký nebudí to zájem
Na pokraji zkázy lidstvo se potácí
A přesto svůj pohled stále pryč odvrací
Nechce vědět vůbec co se kolem děje
Bavit se jen dále povrchně si přeje
Nikdo nechce dělat nic příliš vážného
Což má temný dopad i na mě samého
Situace už se vyhrocuje celá
Na přežití šance nezdá se být skvělá
Dost možná je marné veškeré snažení
Vážnosti té krize je nutné zvážení
Byť všech živých tvorů perspektiva zlá je
V lidech příliš velký nebudí to zájem
Výstražné už zvony na poplach burácí
Ale lidstvo přesto svou zpupnost neztrácí
K truchlivému konci bezstarostně spěje
A ještě se tomu bezostyšně směje
Nemůže to všechno mít konce šťastného
Což má temný dopad i na mě samého
Nejspíš přijde brzy ona velká mela
Jíž by lidská mysl obávat se měla
Celé naší Země je vidět zkažení
Až to může v zádech působit mražení
Byť budoucí hrůzy už se zračí krajem
V lidech příliš velký nebudí to zájem
Lidstvo dál se klame uprostřed ovací
Nic lepšího nemá jak se zdá na práci
Technika ho klamně v koutku duše hřeje
Neví jaké prázdno za ní vlastně zeje
Řešení však hledat není nic snadného
Což má temný dopad i na mě samého
Byť jsou lidé teplot stoupáním zpraženi
Dále pudem spásy nejsou moc stráženi
Lidská ruka příliš mnoho zkázy sela
Z úrody teď nelze zahnat vrásky z čela
Nečeká nás asi nic příliš vábného
Což má temný dopad i na mě samého
4. Pustota depresivní
Cítím velké pusto které srdce svírá
Cítím že se ztrácí všechna moje víra
Velmi temný pocit na duši trápí mě
Jen co chvíli zmizí hned znovu lapí mě
Celé moje nitro cítí velkou hoři
Celý můj svět vnitřní na kusy se boří
Už mě dlouho ke dnu táhne mé sklíčení
O nic míň mu nejde než o mé zničení
Ten zármutek temný pěkně se mnou klátí
V bolesti se vyzná ví co na mě platí
Už ven z jeho spárů dostat pryč nejde se
Už propadám zlému sevření deprese
Ona černá stvůra všechen odpor stírá
Odvaha má chřadne naděje má zmírá
Její podlé zpěvy urputně svádí mě
Její mrzké ruce po tváři hladí mě
Má mysl se stále hlouběji jen noří
Celý můj svět vnitřní na kusy se boří
Není to hra pouhá není to cvičení
K ničemu mi zřejmě není mé křičení
Slunné chvíle štěstí těžko se už vrátí
Ona temná dáma každou radost zhatí
Odejít už nechce když někam vetře se
Už propadám zlému sevření deprese
Už přede mnou zeje ta propastná díra
Už ohyzdné temno na mě zespod zírá
Už bezesné noci představa škádlí mě
Už objetí země v myšlenkách chladí mě
Už mou duši trýzeň příliš dlouho moří
Celý můj svět vnitřní na kusy se boří
Jsou takové pády z nichž není vztyčení
Z nichž vychází hrůza nevhodná k líčení
Už podloudná úzkost nenechá mě spáti
Že má vůle žíti se snad brzy ztratí
Že má slabá mysl těžko už vzepře se
Už propadám zlému sevření deprese
Nevím co je tomu pořádně na vině
Že musím plout smutku po černé hladině
Že mnohokrát příliš přetekla už míra
Že zármutek příliš dlouho mě už sžírá
Duše má se z toho temna už nevznese
Už propadám zlému sevření deprese
Hlasité předčítání