Čtenáři milý máš v rukou básně
Které jsou mojí vnitřní zpovědí
Smuteční tón v nich převládá jasně
Sklíčenost je v nich vždycky v popředí
A hořkost také je v nich dost stálá
Víc ještě nežli ona tesklivost
A dosti často se také stává
Že se ta hořkost mění v jízlivost
Radost v těch básních nehledej žádnou
Není v nich zřejmě žádná veselost
Najdeš v nich spíše pustotu chladnou
Spíš onu hořkost nebo kyselost
Témata oněch básní jsou různá
Hlavně však jsou to různé úvahy
A také z mládí trápení hrůzná
Jež na mě měla dopad neblahý
Úvahy o všech bolestných věcech
To je těch básní téma společné
O tom co nelze překonat lehce
A co se plodí v mysli zmatečné
Většina oněch úvah se týká
Toho co v hloubi duše děje se
Toho jak smutek na duši vzniká
A s jakým žalem smířit nejde se
Jsou tam však také úvahy které
Zkoumají světa vnější aspekty
Zkoumají jakým jde lidstvo směrem
A jak jsou těžké lidské defekty
Tu sbírku tvoří šest různých částí
Šest různých témat jež jsou nemilá
V selekci oné je dobrý nástin
Toho co v hlavě stále přemílám
Ženy jsou prvním z těch šesti témat
Která mě tolik tíží na srdci
Pod jejichž tíhou musejí sténat
Občas i nejvíc znalí mudrci
Mé hrůzné mládí je prvkem druhým
K němuž se musím občas navracet
Musím se vracet k těm rokům tuhým
V nichž jsem dost málo zažil legrace
Hořkost již mají dospělá léta
Je potom oním třetím tématem
Přemítá nad tím proč štěstí meta
Vyhýbá se mi vždycky obchvatem
Zádumčivost je tím prvkem čtvrtým
Z něhož mě v srdci svírá prázdnota
Rozvádí bolest již budí škrty
Které smrt dělá v knize života
Zhroucení naší planety celé
Je potom oním pátým oddílem
Rozvíjí to jak k zániku směle
Směřuje hrdé lidstvo zbloudilé
Na závěr bajky jsou šestým prvkem
Úvah jež ti tu k četbě svěřuji
Ty mají základ v pohledu trpkém
Který na lidské vady směřují
Ty bys však jistě čtenáří milý
Chtěl vědět proč jen smutek uctívám
Proč chci psát černě na papír bílý
Proč na zlé písni žalu ulpívám
Důvodů k tomu je myslím více
A mají doufám váhu skutečnou
Díky nim chtěl bych předejít výtce
Že je můj smutek pózou zbytečnou
Zaprvé ona témata sama
Popravdě nejsou příliš radostná
Naopak se v nich otvírá jáma
Temnoty jež je těžko únosná
Zadruhé smutek je prostě ve mně
A dát mu prostor je zdroj úlevy
V básních se smutek tváří míň temně
A mírní svoje ostré projevy
Zatřetí smutek mým básním svědčí
A inspirací je mi ohromnou
S pomocí jeho je psaní lehčí
Neboť mi dává půdu úrodnou
Začtvrté smutek má velkou sílu
A může duši přinést katarzi
Lidé vždy k jeho vzhlížejí dílu
A mají v úctě jeho výrazy
Zapáté smutek má v sobě krásu
Má v sobě půvab téměř labutí
Má skoro stejnou líbeznost hlasu
A stejnou ladnost bílých perutí
Zašesté smutek k životu patří
Tomu se nedá nežli přitakat
Ten kdo chce kousek radosti spatřit
Musí si také občas zaplakat
Taková tedy čtenáří milý
Je moje duše do níž nahlédneš
Doufejme jen že nebude shnilý
Onen plod smutku jejž tam nalezneš
Doufejme že moc nebude trudná
Ta sbírka žalu již si hodláš číst
Že bude aspoň částečně schůdná
Ta hustá četba plná bodláčí!
Hlasité předčítání