Vzduchem se line vůně čistá, studený pot chladí mé čelo.
Nastává chvíle tichá, jistá, vánek hladí a líbá mé tělo.
Přijde bouře silná, nespoutaná, nebezpečná a přitom krásná.
Ničivá a přitom nezbytná, blesky trhají nebesa zčistajasna.
Vítr hýbe stromy jak papírem, noc se třese pod tím vírem.
Jsem ohromen tou krásou, živlem, co vládne tmou i vesmírem.
Po bouři přijde vánek, po bdění sladký spánek.
Po temné noci jasný den, a květiny rozkvetou v sen.
Bez zla by nebyla dobrota, bez špíny by nebyla čistota.
Je to svět, je to rovnováha, je to jistota.
Kapky deště dávají život, temné hromy budí klid i strach.
Až slunce z mraků vystoupí, nový den se rodí, než zbude prach.
Duše čistá jako měsíc v dálce, hvězdy krásné, chladné v tanci.
Spřízněné duše zpívají, mrazí to, a přesto hřeje v eleganci.
Po bouři přijde vánek, po bdění sladký spánek.
Po temné noci jasný den, a květiny rozkvetou v sen.
Bez lásky by nebyla nenávist, bez stáří by nebyl mládí svit.
Je to svět, je to rovnováha, je to jistota.
Prach jsme a v prach se obrátíme, jsme křehkou součástí toho všeho.
Bouře přichází a odchází, to nezměníme. Važ si každé chvíle, všeho živého.
Hlasité předčítání