Poezie

Rozervaná

Rozervaná

 

Terezín

Trpělivě trpím a čekám,

že se vrátíš.

Trpělivě trpím a propadám

panice. Nikdy nedostala

jsem, po čem srdce mé

toužilo snad nejvíce.

Ruku v ruce s Tebou jít,

na konec světa a ještě dál…

Podívej se na nebe,

dokud slunce svítí,

mračna v duši táhnou

v bouři, vše, co naději

kdysi mělo, dnes se válí

v prachu cest.

Není to jen pocit pouhý,

je v tom hořkost, příval

touhy.

 

Rosa

Po tváři stéká ta rosa,

co kdysi pampeliškou

bývala. Zleva doprava

vesele se kývala.

Ta tvář měla tělo,

co už na ni zapomnělo,

měla v sobě jiskru,

co změnila se v vodopád,

měla v těle srdce,

jež změnilo se v kámen,

v očích svých bouřlivý

plamen.

 

Harpyje

Harpyje se blíží z dáli,

pozor, pozor, za chvíli

jsou mezi námi.

Zde na tomto světě,

kde hyeny se živí mršinami,

lepší je býti jednou z nich,

než jejich potravou se státi.

Pozor! Pozor! Harpyje přilétají!

Znovu budou mezi námi,

život nám otráví, obyčejný

smrtelník nálet jejich nestráví.

Padne jako hrdina, bude z něj

ONA – ta smrdutá mršina!

Mrtvoly opouští své hroby,

táhnou opět do boje, zastaví

je však znovu a znovu

ty nenasytné harpyje!

 

Rekapitulace života

Vdechoval jsem duši věcem,

míval prsty od krve…

Rozhlížím se do dálek,

zdravím mnoho lidí,

avšak pouze ty, co mě

také vidí.

Raději zemřu, než bych

uronil slzu, mizery vystát

nemohu, zároveň nedokáži

bez nich existovat a žít.

Poslední srdce rvoucí výkřik

mé duše – JSEM VYŠŠÍ, NEŽ

POHOŘÍ!

 

Falešnice – USURPÁTORKA

Zlá noc to byla! Až mi z toho

srdce puká! Svou láskou mým

jedem stala se, celou duši

až do morku otrávila!

Chci vzlétnout výš! – lhala,

jak když tiskne…

Blíž k nebi, kde Ty spíš!

Na city hrála mistrně,

často říkala  –

– CHCI BÝT S TEBOU,

CÍTIT TVOU LÁSKU,

BEZ NÍ NEVYDÁM

ANI HLÁSKU, MILUJ

MĚ!

 

Stopy života

Život jako takový,

hodně člověku napoví…

Avšak málo kdy si všimne,

spíš mu z toho brzy šibne.

Zanechá spoustu vrásek

a vyprahlé nitro, pokud silný

není, konec jeho neodhadne

nikdo! Nikdo kromě PÁNA

Boha, který šance dává,

avšak spousta lidí se jich

zcela nevědomky vzdává.

Činy jeho málo platné,

hříchy jsou jen pro lidi

zdatné! NESE SI SVŮJ

KŘÍŽ!

 

Beznaděj

Pohybující se ruka píše,

když to psala, hýbe se dál…

Se zbožností svou zůstane

navěky, maje ty své kranfleky,

osud mu dosud vzdálený,

jal od něj odvrátit jako

Bůh od nevěrného poustevníka,

poddaní vesele mu hráli.

Plul na černé vodě v kánoji,

na přítele volal, ale on neodpověděl,

byť na rozdíl od něho důstojně

skonal!

 

Nebe plné hvězd – světlá chvíle

Na nebi září milion hvězd…

Avšak já soustředím se jen na tu jednu,

na tu jednu jedinou, co do života

sílu mi dává, k spánku kolébá…

S blížícím se ránem však pomalu

mizí, ale další den znovu se objeví.

A já opět vidím tu krásu nesmírnou,

miliony kilometrů vzdálenou hvězdu

vesmírnou!

 

Plody země 

Někdo sklízí plody země,

někdo samou kritiku,

všechny hříchy světa zkrátka

má na triku!

Vlevo jasan, vpravo javor –

– a nyní si z nich jeden vyvol!

Útlý kmen zdá se býti křehký,

marně zde budeš hledat skříňku

na své svršky!

 

Železná opona

Nad železnou oponou visí

naše bytí, rozrůstá se snadno,

jak májové kvítí.

Podvody, lži, vraždy, smilství…

– duši lidskou hyzdí.

Nashledanou, světe můj,

za chvíli Tě opustím a ze mě

navždy hnůj!

 

Platonická zamilovanost

Za okny se snáší sníh, mráz

obléká nahé stromy, chlad

se skrývá v polibcích, srdce

dávno zamrzlo mi. Již blíží

se půlnoc, snad pomalu usínám…

Vím, že je to pouhé snění,

nechci zůstat v zapomnění,

jen o Tobě si nechat zdát!

 

Zrcadlo do duše   

Oko, zrcadlo do duše,

může být jádru vzdálené,

jako Zemi Venuše.

Realita je sladká na pohled,

avšak zákeřná na dotek.

Ničí naše sny a plány, jak raketové

aeroplány. Stíny našich představ

jsou jen obrysy naší touhy,

chtíč náš je v popředí zraněné

duše, bolest je stejná, jako rána

z kuše!

 

Procitnutí  

Slova plynou, voda teče,

snad mi něco neuteče…

Žerty stranou, přijmi holý

fakt, že králové jsou ti,

co nemají takt. Toť mrzké

a proradné pokolení,

prohnilost sama!

Zkaženost lidstva plíží

se jak smrad!

Je to humus, chce se mi blít,

vše, co zbývá mi, je čas od času

naivně snít!

 

Život v osamění

Jsem sama již tolik let,

přesto nemám se kam hnout.

Hledím doleva, hledím doprava,

všude samá obleva…

Jsem z jiného světa, říkám si…

Marné myšlenky honí se mi hlavou

a bolest nesnesitelnou na srdce

mi kladou.

Ke konci přichází úleva značná,

takřka nekonečná.

 

Éter, rány a vlečka 

Éter bez mraků, pohádky bez

draků?

Co svět světem stojí, rány se již

nezahojí. Nad lesy, nad jezery,

řekni, řekni co…

Budiž omámen tou krásou nekonečnou,

žena s vlečkou chotí Tvou!

 

Iluze

Je to snad jen pouhé zdání?

Život kupředu nás vleče,

sny jsou utopeny v řece.

Je to pravda? Nebo klam?

To životní hlavolam!

Myslím na to ve dne,

v noci, zvlášť, když chodím

po ulici.

 

Cigaretový kouř     

Probudit se v mlze,

jenž vyhlíží moc drze

není přáním mým,

avšak i tak dýchám

dennodenně velký,

hustý dým. Dým

cigaretového kouře,

jež plíce mi obalí,

drží mě v šachu,

slabocha ze mě dělá,

má duše div se z toho

nepodělá.

 

Konec lásky 

Rozkoš, květenství lidského

kontaktu… Okvětní lístky padají,

stonky se kupodivu zvedají.

Chtíč převeliký na stopě je lásce,

která již teď visí za dva vlasce,

Touha, jen touha je tím jedem,

oproti lásce, která kdysi byla

sladkým medem.

 

Podzim

Podzim, období překrásné,

listy ze stromů padají,

na nic si nehrají.

Barvy však hrají všemi směry,

úsměvy na rtech vykouzlí,

jsou bezprostřední.

Je to krása veliká,

romantika nekrytá.

Pro umělce inspirace,

múza tvárné operace!

 

Smysl života

Lidé kolem mě procházejí,

tváře své však odvracejí,

jsem vyvržencem společnosti,

je mi to ale putna, třeba záchranou

brzdou bude pomyslná středověká

kutna. Když usínám, přemýšlím

nad smyslem života… Vždy dojdu

k závěru, že jest to právě on sám,

což potvrzuje kdejaký chrám…

Věřím v život věčný, ve spásu

lidské duše, věřím v NAŠEHO

Pána, jež nám poslal jediného SYNA,

Nazaretského Ježíše!

 

Osamělá princezna   

Co svět světem stojí

a slunce zemi zná,

byla jedna princezna.

Skvostně do sametu oděna,

její roucho záříc až do dalekých

krajů, kde si s dětmi ráda hraju.

Avšak prince najít nemohla,

její duše prohnilá ji vždy zradila.

Diamantům před city přednost

dávala a s věčnou otázkou – Proč

to tak je?, hlavu si lámala.

Nikdy na to nepřišla,

byla velmi pyšná!

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 7 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 7 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Stejně jako prázdné lahvi už nechybí tvé rty tak lhostejně leží na zemi kusy zmuchlaného pa...
V uších  mi zní, Tvůj tichý smích
jsem asi tak napůl jinde… neřek bych že v „vyšších sférách“ - vím totiž že víš t...
Z nástupiště vidím prvorodičku jak tlačí košík plný nákupu místo kočárku Dítě pr...
Jsi jediná jistota, přesto se tomu bránim. V tomto proradném světě Díky tobě nebláznim...
Doba a doteky černých brýlí Mizerný kafe v nonstopu V sobotu Ve tři čtvrtě na šest Jsem v to...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Slova někdy nestačí napříč celou pavlačí To, co srdce ukrývá patrné hned nebývá
Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerej...
pít či nepít? - to je ta otázka! a být či nebýt? – to je jen nadsázka. byl jsem i nebyl ...
proč to my nedáme do kupy? vždyť krása tvá mou pýchu otupí a tělo mé tě v zimě zahřeje...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Sedím a koukám z okna, čtu mezi řádky, a kolem mě svět utíká, jak kolotoč na pouti, všec...
Mráz mi běhá po zádech a hrůzou se mi tají dech co když probudím se zítra s- co když probud...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sedm piv, tak co? 3 ráno Co se takhle jít projít? Jen tak Zase si povíme o svých pocitech a budeme s...
Kde jsi Procházíš se teď možná Javorovou alejí Listy, ty zetlejí Ale ty mrkáš víčky s dlo...
Kanibal Hladový kanibal davem se toulá pláštěm bílé, čisté krásy se kryl postřelen pistoln...
Kéž těšil by mě pohled na utrpení místo toho obdivuji stromy pod tíhou krásy krčí se v pok...
Až zapíská vlak, až zakleje kouzelník, až vyletí poslední pták, chci, abys byl můj zpovědn...
Bouře, blesky, třesky, plesky Stmívá se, slunce náhle odvrací svou jasnou tvář… Avšak m...
úsvit na pláži – soumrak na horách - ruce rozpažil na mostě sebevrah - spával na plážích. vst...
a je to tu zas – zase se loučíme - a pořád tolik toho bych říci chtěl. - přesto tu navžd...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
  náš vztah má datum splatnosti – spočítej všechny špatnosti vynásob je radostmi ...
Nasáknu-li se tvou láskou Bude z mých pórů prýštit krev Acetylénovým dechem rozžehnu pochode...
Sobotní chvilka poezie napsaná svépomocí S litrem vína v krvi, k recitaci na prahu noci. Být s ...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
Je listopad, slunce jsem neviděl aspoň týden a zvíře ve mně se dostává pomalu na povrch. Na sev...
podnázev: po červeném vině viníkem V opojení Rozlil jsem víno Asi přímo do tvých očí pr...
0