Poezie

Ztracená duše

Ztracená duše

Poslední soud

Kapka krve stéká na zem,

příčinou jsou trny,

kobří jed je silnější,

než všechny naše viny.

Působí na nás mocnou silou,

jež vkládá těla do hrobu,

mocný soudce čeká,

až pohřbí nás pod vodu.

 

Černá růže

Na poli se našla růže,

černá, jako frak, jest vložena

do rakve, líčí temný fakt,

že dotyčný je vrah.

 

Bouřlivá neděle

Je neděle, blesky létají kolem nás

a my životem jen plujeme.

Život nás nebaví, s tím se snadno

sžijeme. Letíme shora dolů,

ale zpět již to nejde. Ale co na tom

teď sejde?

 

Ztracená duše

Ztracená duše krajinou bloudí,

o kousek lásky jenom loudí.

Teď už je pozdě, volá NÁŠ Pán,

promarnila jsi svůj životní plán,

který jsem Ti předepsal.

 

Ošklivý sen

Je den, je noc, je noc, je den,

zdál se mi před nedávnem

ten ošklivý sen. Víš dobře,

co v něm bylo, to není fér.

Šla jsi dolů po schodech,

letěla vpřed… Máš to ale smůlu!

Ruku v ruce s ním kráčela a jen

jemu věřila!

 

Jednoho dne za soumraku

Jednoho dne za soumraku,

duše plná starých vraků,

hnána do té nejzmrzačenější

části duše, slyšíc hlas oběti

své mysli, prostětuše – ZABILA

JSI MĚ, V PEKLE SKONČÍŠ,

TVÁŘ V KALUŽI KRVE TVÉ

V DEN BOŽÍHO SOUDU SMOČÍŠ!

 

Starý dům

Na vrcholku hory stojí staré stavení,

v něm rezavý nábytek, spousta jiné

škody, jídlo, co dům dal a pes,

raději si život vzal!

 

Nevím, co dál…

Nevím, co dál… Řádky písmen ze mě

padají, ani nevím jak. O čem psát,

než o životě, bohatství či žebrotě,

o utrpení lidském i jiném,

stejně však všichni pod půdou

naší země shnijem!

 

Růženín

Leží kámen na kameni,

na vrcholku růženín.

Každý hned se jeho kráse diví,

až přechází zrak, vše proti němu

vypadá, jako starý vrak.

Svítí na dálku, přes pole a hory,

přes stáje a domy, novou naději

nám skýtá, že krása i v obyčejnosti

se skrývá!

 

Odmítnutí

Každý z nás chce být v něčem

dobrý, ne vždy se to povede.

Bojíme se odmítnutí,

těsně před tím v nás však

svítá špetka naděje.

Vždy, když v něco doufáme,

dopadne to jinak a ne tak,

jak si přejeme.

Nejlepší je s ničím nepočítat,

být cílem i DUCHEM ÁLEJE!

 

Stmívání

Nad sluncem se sklání stín,

pomaloučku, jako lesní dým.

Měsíc vychází  – ZROVNA,

když jsem v nesnázích.

Poté, když zorané pole vyklidím,

s lucerničkou v ruce ŠUMAVSKÉ

LESY PROCHÁZÍM!

 

Veverka

Vidím na zemi zdechlinu,

co kdysi bývala veverkou,

někdo přejel ji autem či motorkou.

Běhala, skákala, lezla po stromech.

Znal jsem se s ní dobře, oříšky nosíval,

v její blízkosti často přebýval.

 

Mrtvola

Vzpomeňte si duše má,

co uzřeli jsme kdysi,

mrtvolu, jenž byla v lesích

zakopána, bez šatů a bez konflesích.

Nevědíc, co dělat míti,

jako mladí poutníci,

úprkem vrátili se v naše domovy

a do rána kořalky hořké napájeli,

dokud alespoň na chvíli naše mysl

neopomněla na tu hniloba a zápach,

které linuli se z hlíny.

 

Od smrti jen krůček

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Tereza Novotná

Dobrý den! :-) Jmenuji se Tereza Novotná, je mi 31 kalendářních let, avšak ,,trpím” lehkou oligofrenií (nejnižší stupeň mentální retardace, tedy můj psychický věk jest na rozmezí 9 - 12 let). Pokud Vás zajímá, jak smýšlí, tvoří a píší “retardi”, můžete si zde přečíst některé z mých děl! :-) Přeji příjemnou zábavu! :-)

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

A co my dva uprostřed těchto dní? Kdy uvidím zas zářit Tvé oči jinak než slzami? Kdy zas usly...
Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu, mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu. Má milá podej mi...
v propasti lásky prvotina z jara 2016   je to touha po štěstí smutného člověka jenž ví ...
Tak jako první lásku nechala jsem jít, žádám já i vás ostatní o okamžité a trvalé zm...
uprostřed vln betonu - který musí opravit - a skučením severního větru - co opírá se mi...
sejmu dnes mouchy dvě jedinou ranou! – udeřím tak silně že už nevstanou – udeřím tak silně...
Nemůžu spát, otáčím se z boku na bok. Plíce mě pálí, mám ucpaný nos. Hlava ta třešt...
  Jednoho tichého večera, Když ke mně zvolna kráčela, Duše splín za sebou vláčela A v ...
všichni jsme otroci osudu ač já věřil že jím nebudu. však když se štěstěna náhodou oto...
Stříbrem a zlatem rakev je třpytivá, přijímá tělo ve vřelém objetí. Duše po bohatství v ...
(Věnováno českému hudebnímu projektu Trist.) Tento svět, tak šedý a temný, rozťal moji duši...
hrál jsem si na blbce. hrál jsem si na vola jen abych mohl se bavit i s lidmi. – a přesto teď če...
Bolí to a bude víc, lepší už to nebude. Vymačkáváš vzduch z mých plic. Proč to děláš, osud...
Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese, někdy cítím se jak hrdina z povídky jáma a kyvadlo...
Prd - fuk, pod - frk. Splín, spím, měl jsem blín či bdím, jsem lín? Pryč kam? Pryč tam!...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Proč v symbolech Lásky vidím vždy zabodnuté dýky A proč prostřelují je šípy ...
prvotina z podzimu 2016   ulice města potemněly. v posteli večer mne sžírá chlad. snad jsm...
You attempted. You made me cry. Didn’t say Your last Goodbye. [spacer height="14px"] Mad...
Hádanka   Těším se až mě něžně pohladíš, Vstoupíš do mě Pomalu to rozjedem… Zažije...
na balkóně slýchám štamgasty z nonstopu kouřím ale cíga mi padaj z prstů ztrácí se mi pevný s...
v budoucnosti budou ctnosti… - však dnes mě čeká zářivá dekadence – hýřivá smrt...
Ruce svázané Do ponižujícího symbolu prosby Myšlenky upjaté na lepší a zářivější zít...
jako bych tady ani snad nebyl… jak se mám přesvědčit že vůbec jsem? chovaj se ke mně jak b...
Vlno řeky, co vléváš se do moře pošeptej, že miloval jsem   Vlno moře, která vlévá...
Vyplul dřevěný koráb časně z rána na vlnách se houpá jak hejno kačen na rozvášněném mo...
Nad hlavou mi jako v komixu visí otazníky Stojím na zastávce a konečky prstů už mi skoro hoří...
V závislosti na délce noci jsme shledali svou tvář příliš starou, zvrásnělou a nehezkou na po...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
loni inkoust na papír ronil - letos došel mi inkoust...   - pf 2019   &n...
0