Poezie

byl lásky čas

Toto dílo je (7/8) součást sbírky: 
čas od času - prvotiny
  

prvotina z léta 2016

na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy

 

 

byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

vagónů řev ťal lásky hlas

kde kolejí zaskřípěl háj.

samota zněla v hluchých zdech

železný trám chladem se chvěl

svou bídu hukot mašin zněl

o kolej třískal zrezlý plech.

město umdlé v kouřích shnilých

zvučelo řevem vozů kol

smog jej objímal kol okol

a okna bledá duší cizích

kryla se za stínové masky

dále samotě pusté lásky.

 

i prázdné záře jasu skvící

co z chladu monitorů vzešly

až se – záští k duši snící

uhranuvše životy bdící –

v ztuhlých mrtvých očích sešly.

za města mraky luny zář –

tak bledě temná. temně bledá

jak dušné ovzduší se zvedá –

ulice svit jí kryje tvář.

na stokách vod špíny zchladla

a smrtí její láska zchřadla.

dál tříštil temný ulic stín

jak k sobě šly vždy blíž a blíž

jak v obětí by byly již

jak vražený do země klín

co spolu se Zemí matkou zhynou.

s nimi budovy se mračny klenou –

tam mračna moru. mračen mor

se roní. prašna za prašnou

stěnou se kryjí. vřel dusnou –

v bídě byv – bídou každý tvor.

 

za útrpného večera

pod lampou pustá duše sedí

s mostu nad nádražím šera

daleko přes koleje hledí.

tu se mu šedo do plic vine

dále umdleně zahnívá.

vždy tmavěji se odívá

až v dálce v černém kouři zhyne.

melancholicky lacině

zkalený zrak svůj upírá.

melancholicky lacině

samotu svou tu nazírá.

padlý anděl smutkem zvadlý

co v pustině strom opadlý

tuší v duši cosi zlého.

léta jež mu všechno vzala

ta v ústa. zrak. čelo jeho

vrásčitý žal a smutek drala.

 

ač dovršil dnes dvaceti let.

městský hluk mu zohýbal hřbet.

lampa nad hlavou mu hasne

i naděje jež nejasně

v beznaděj a žal se prolíná.

„kde život? – již se nevrátí! –

osud člověka uchvátí!“

v srdci bije bolest jediná

myslí duje hořký vid

vid minulých led stonání

zřící tužeb nedoznání.

v tužbách zhlíží bytí klid

jenž v nesamotě duše plyne.

samota slzami tvář protkne

co zhasnutím se lampa zhyne

– slza pádem o kolej cinkne

 

vid mihl se mu v mysli kraji.

hluboko v duši zaduté

plamínek mu plaje v naději.

zření má v nitro napnuté. –

tok slz násilně utíná.

rukou si čelo zastírá

jak v budoucno je nazíraje

kde po naději své se honí

co štěstí zítřka štěstím voní

co láska v příští lásce zraje.

 

jak jiskřička bledá naděje

nad kouři města vykvétá

– maličká hvězda vysvítá

nad temné černo. srdce bije –

kde v budoucno se mysl tíží –

jak k tužbě se světlo blíží

lehce se blíží. malá chvíle

a již co ohně zářný květ

ne již drobounký naděje vzlet

spanilý žár větrem se houpá.

žárem hvězdy naděje stoupá.

znamení štěstí v zítřku tvoří.

život nadešlí jenž se choulí

v těch krásných hvězdných jasu mořích.

v radosti zdá se být splynulý.

„nač smutku dnes! vždyť bude lépe!

světa krása! v té hvězdě svítí

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 6         Část 8 >>

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 5 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Deprese   Stojím v temném předpokoji někdo za mnou tiše brojí a děti se chichotají: „Jé...
Nemíním se nijak přít, jen maniakální jsem, když věřím si, věřím v ně věřím v nás a...
Fotbal je hra jen na oko blbá. Sleduju ji, dělám ze sebe blba. V TV ji hraje samej nagelovanej ...
rok co rok lhalas mi přes všechno krásné co jsme rok po roce spolu prožili… byla jsi světlo...
V dálce slyším hukot probouzejícího se velkoměsta Velký Pán před tisíci lety vymyslel experi...
Když vidím kvésti louku. Karafiát v tom teple zavoněl. Hned jsem si k němu přivoněl. Obilí m...
za pohoršování a krádeže štěstí za naivitu a bezduchost za výlevy citů a trapnou tupost uzav...
Zaváté město   Zaváté          zakleté                  ztrace...
Trne mne v nohou a cítím palcivou bolest v hlavě... Cítím stěny, které se ke mě přibližují, a...
Achilles želvu nedohonil a já bych se měl tady trápit že potenciál jsem nenaplnil? - vždy...
lidi mi říkali – buď šéfem. buď králem! a já jim naletěl – však jenom málem… když...
Prozatím létáme uvnitř sklenice a všechen vzduch, který dýcháme, je ředěn slovy, která ř...
Vidím šedá hustá oblaka, Jež se plouží po obloze ladným krokem, Malebnou krásu lze spatřit po...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
Posel   A „On“,  který k nám shlíží  zpod oblak svolal zástupy andělů a pr...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

odešla, zrovna, když se podávala káva neurčitý den, obývací pokoj a konverzace vázla zvedla se...
na balkóně slýchám štamgasty z nonstopu kouřím ale cíga mi padaj z prstů ztrácí se mi pevný s...
(Pana) Asi je ráno do tmy za víčky tlačíme se mi mihotavé světlo asi je ráno a já za...
A bylo šero... A všude kolem podzim a listí, a listí a šero. Co stvořil podzim v prostoru, to pro...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
fuj! dej to pryč! tohle ti nesluší… šperky a piercingy na těle. na uších. raděj si sundej sv...
času co tady máš – máš vždy moc málo! – žiješ a umíráš… co za to stálo? a za co stá...
vstát stát roztáhnout závěsy ležet pozorovat nekonečnou němost stěn ležet pí...
Plamínek svíčky plápolá. Je tak malý. Vypadá to, že zhasne. Nenech ji zhasnout, je to nadě...
Tvé šrámy na duši nevyléčí žádní lapiduši ...
Co máš za manýry? O co se snažíš? Avšak bezvýsledně. To si tu zohledněme. Zamilovanost k živ...
Z pohlednice   Vím teď jistě, že jsi sice omámená z pohlednice. Avšak zítra bude jinde a pak...
Slunce je vysoko na modré obloze, v srdci mi začíná citová koroze. Slunce se opírá do zad a do d...
V zašité kapse na prsou tíži mě poslední zbytky láskyplného toluenu, kterýs nosívala míst...
pravda je nesmyslem co vždycky zabolí - že celý život jsem žil jen pro sebe - a přeci nazír...
0